136.

 

„To je dost hrozný!“ řekne Britney.

„No to teda jo. Já potřebuji svoje soukromí,“ řekne Allan a všichni se na něj podívají.

„Alespoň že máme koupelnu,“ řekne Ben.

 

137.

 

„Tady v tý knížce co tady ležela píšou, že je tady posilovna s bazénem, dvě restaurace, jedna společenská místnost…“

 

138.

 

„To je sice hezký ale musíme si uvědomit, že jsme přišli o všechno. Nemáme naše věci, oblečení a ani střechu nad hlavou,“ řekne Jef.

„Ale Peters říkal, že něco sežene,“ odpoví Britney.

„Znáš ho. Vždycky slibuje, a pak nic nedodrží.“

Pak všichni postupně usnou vysílením a probudí se až na večeři.

 

139.

 

„Plán je jasný. Musíme Petersovi každý den volat a ptát se ho, jestli už něco sehnal,“ navrhne Ben.

„Jo, to je dobrý nápad. Musím teď na pár týdnů nechat školy, abych stíhala psát do časopisu,“ řekne Jef.

„Na pár dní nechám práci v baru, abych měl čas. Alex to určitě pochopí.“

Takhle se dohadují celou večeři. Pak se holky dohodly, že půjdou okouknout tu posilovnu.

 

140.

 

„Na to, jakou má hnusnou tenhle hotel ložnici, má dobře vybavenou posilku,“ řekne Britney.

„A hlavně ten bazén,“ řekne Jef.

 

141.

 

„No a on běžel, ne,“ vypráví Ben Allanovi.

„Allane? Allane?“

 

142.

 

„Allane?“

„Co se děje?“ vrátí se Allan do reality a odtrhne oči od holek.

„Jsi v pohodě?“ zeptá se ho Ben.

„Jasně. Jdeme spát dobrou.“

 

143.

 

Vždycky když ráno Allanovi zvonil budík, všichni na něj začali syčet a nadávat mu, jelikož on ráno vstával jako jediný. A tak to šlo pár dní. Holky pravidelně navštěvovaly posilovnu. Všichni se snažili dovolat Petersovi, ale vždycky měl vypnutý mobil. Už chtěli volat na policii, když v tom jednoho dne zastavil před hotelem.

 

144.

 

„Dobrej. Vypadáte úplně stejně jako když jsem vás sem zavezl,“ řekne Peters a začne se smát.

Když uvidí kamenné tváře, přestane.

„Ehm. Promiňte, že jste tak dlouho čekali, ale sehnal jsem pro vás byty až jako poslední. Za to ale nejlepší. Jste mladí a krásní,“ řekne a mrkne na Jef. „Proč to dávat dědkům a babkám, který brzo natáhnou bačkory. Nasedněte do mého kočáru,“ řekne a hodí hlavou směrem k autu.

 

145.

 

„Tak jsme tady. Můj kámoš to slušně dotuje takže se nedivte, že je to tak pěkný. Tyhle dva byty dole jsou vaše. Tady máte klíče. O penězích se dohodneme později. Tak si to tady užijte,“ řekne Peters a odjede.

„Je to paráda,“ řekne Ben.

 

> Konec třináctého dílu <

 

14. díl