|
126.
PO MĚSÍCI
U kluků ani u holek se nic moc nezměnilo. Ben si už zvykl na to, že jeho máma umřela. Allan dál pracuje ve stejné práci, ale už nechodí v kvádru. Britney dále hledá zaměstnání. A Jenifer chodí stále do školy, její výsledky se zlepšily, a také pracuje v redakci s Dustinem. Co se týče Dustina, zdá se, že spolu chodí.
127.
V sobotu odpoledne si Allan dopřál spánek. Ben si jel něco vyřídit. Najednou se Allan probudí do hustého kouře. „Co to je?“ řekne a vyletí na chodbu.
128.
„Ahoj holky, nevíte co to náhodou znamená?“ zeptá se Allan, jakmile je potká na chodbě. Když se rozhlédne, vidí spousty spolubydlících jak utíkají dolů po schodech. „Rychle pryč, okamžitě odsud!“ ozve se za jejich zády mužský hlas. Je to hasič. Trojice tedy neváhá a vyběhne z domu.
129.
„Tak to je zase husťárna,“ řekne zoufale Jef, když si stoupnou někam do klidu. Všude tu pobíhají hasiči, lidi koukají z oken.
130.
„Co se to sakra děje?“ řekne nahlas muž. „Jste pan Peters?“ zavolá na něj nějaký chlap. „Jo jsem. A co?“ zeptá se protivně. „Můžete sem na chvíli jít?“
131.
„Jsem vedoucí mluvčí hasičů. Vlastníte tento panelák?“ „Ano,“ odpoví pan Peters. „Co jste mi to provedli s mým barákem?“ rozkřikne se na hasiče. „My vám ho zhruba zachránili, ale musím vám dát přesné údaje a chci přesné odpovědi.“ „Co si to dovolujete?“ „Ten panelák nebyl zapálen vinou někoho z obyvatelů. Někdo se vám vloupal do sklepa a trochu si tam pohrál. Asi nemáte moc nadšenců.“ „Proč si sakra myslíte, že to je kvůli mně?“ „Protože vás znám, proto.“ „No jo, hlavně že jste to uhasili. Nastěhujeme je tam zase zpátky.“ „To v žádném případě. Za prvé: nemůžeme ohrožovat zdraví někoho z obyvatelů… kdyby se to ještě stalo… a za druhé: ten barák je tak příšerně postaven, že se ještě divím, že stojí. Jsem povinen toto nahlásit na policii.“
132.
POZDĚJI
„Přece by to nějak šlo pane,“ řekne pan Peters, něco napíše na papír a podá mu ho. „Tak jo, ale jste povinen jim sehnat náhradní bydlení. Jako správce. Máte to ve smlouvě, už jsem jí četl. Naschle,“ souhlasí po chvilce. „To je jasný, že jim to seženu, ale jak?“ Za chvíli ho něco napadne.
133.
„Tak tady máte karty a letáček. Hezký pobyt!“ „Díky,“ odpoví Ben.
134.
„Tak pojďme. Jo holky, tady máte kartu,“ řekne Ben když k nim přijde.
135.
„Tak číslo šestnáct, to je naše,“ řekne Allan. „Cože? My máme taky šestnáctku,“ nechápe Jenifer. „To není možný. Peters nám měl zamluvit dva pokoje,“ řekne Ben. „Co budeme dělat?“ zeptá se Britney. „Nic jiného nám nezbývá, než být ve stejném pokoji.“
> Konec dvanáctého dílu <
|
