|
63.
„No a tohle taky malovala Jen,“ řekne Britney. Muž se pobaveně zasměje. „To je hezký motiv,“ řekne. V tom přijde Jenifer domů.
64.
„Je ahoj Jenifer... konečně jsi tady,“ řekne Britney. „Ehm,“ znervózní Jenifer, protože neví, co se děje. „A... ahoj já jsem Dustin Cade, redaktor z časopisu ‚Kultura domova‘“, řekne Dustin a podá jí rozpačitě ruku.
65.
„Já vás znám. Kupuji si váš časopis,“ řekne Jenifer. „Jdu pro něco k pití,“ řekne Britney a nechá je o samotě. „A proč jste přišel?“ zeptá se udiveně Jenifer. „No, četl jsem váš inzerát v novinách, kde jste měla adresu a na internetu jsem dlouho obdivoval vaše zveřejněné obrazy…“ „Jasně. Ty tam kdysi dal jeden můj kamarád,“ přeruší ho Jen, aby to uvedla na pravou míru. „No a tak jsem se v redakci poradil se šéfem, a on řekl, že byste mohla u nás pracovat.“ „Cože?“ vykřikne radostí Jenifer, „Fakt?“ „Jo,“ řekne rozpačitě Dustin, který takovouhle reakci nečekal. „To je super, ale já chodím do školy...“ „Aha… Vážně? To nevadí… Napsala byste vždy pár řádků o obrazech a jak jimi vyplnit pokoje a tak dále... Souhlasíte?“ „No, já nevím…“ „Víte co? Tady na mě máte číslo a až si to rozmyslíte, tak zavolejte.“ „Jasně dík.“ Pak se rozloučí a Dustin odejde.
66.
„Teda… ten byl hezkej,“ řekne Britney. „Tak za ním jdi,“ odpoví Jen. „Prosím tě, ten měl oči jen pro tebe.“ V tom někdo zaklepe.
67.
„Zapomněl jsi u nás něco?“ zeptá se Jenifer, když se za dveřmi objeví zase Dustin. „No, spíš jsem se chtěl na něco zeptat.“ „A na co?“ „Nešla byste se mnou ve středu na večeři?“
68.
„Ne, Jimme je to vůči ní nefér. Ona nás vychovávala sama a my jí šoupli do toho ústavu,“ Ben telefonuje se svým bratrem Jimmem. … „Ne, tohle hodlám řešit, máma je tam nešťastná.“ … „Platíš jí tam pobyt, no a co?“ … „Nazdar.“
69.
„Chudák máma. Má oba dva syny hajzly. Syny, který si jí nevšímali.“ „Víš co si myslím?“ řekne po dlouhém mlčení Allan. „Co?“ „Že nejsi tak špatný, když sis to uvědomil na rozdíl od tvého bratra.“ „Vadilo by ti, kdybych si jí vzal sem, na nějaký čas?“ „Jasně, že ne.“
70.
Další den- PONDĚLÍ
„Co to vidím, konečně jsi se alespoň trochu oholil?“ zeptá se pobaveně Allan. „Co to vidím, kde máš kvádro?“ zeptá se stejným tónem Ben. „Vzal jsem si dovolenou na celý týden. Chci si chvilku odpočinout.“ „To je super, takže mi pomůžeš pro mámu připravit ten zadní pokoj.“ „Já řekl, že si chci odpočinout!“ „Ale... to máme za den hotový.“
71.
„To si dáme. Jenom zadělat ty spáry bude trvat tak 5 hodin,“ řekne Allan. „Ale kuš, my zaděláme spáry, pak přijede Alexův kámoš nám to tady vymalovat a my tu položíme koberec.“ „Super, už se těším,“ řekne ironicky Alan.
72.
„To jste hodný. Já si to vyzvednu. Naschle,“ položí sluchátko. „A co já s tím mám jako dělat?“ řekne si pro sebe.
73.
Britney zvoní na kluky.
74.
„Nazdar,“ vykřikne kluk, až sebou Britney cukne. „Je… tady?“ začne Britney, která je ještě vyplašená. „Pojď dál,“ řekne rychle a odejde dovnitř.
75.
„Vedle na vás čeká ňáká buchta,“ oznámí klukům. „Já tam jdu,“ řekne Ben.
76.
„Je... ahoj Britney. Jak se máš?“ zeptá se unaveně Ben. „Dobře, jen jsem trochu zmatená z toho kluka.“ „Co, líbí se ti?“ zeptá se udiveně. „To ne, ale je takovej…“ „...hyperaktivní?“ napoví. „Přesně,“ potvrdí Britney. „Víš, jak je dobrej? My s Allanem jsme si dali pauzu a on zničehonic šel do krámu koupit lišty a obložil celou místnost.“ „Tak to je hustý. Chcete nějak pomoct?“ „Ne díky. Fred to zvládne sám.“ „Jo... Hlavně jsem se tě chtěla na něco zeptat,“ začne Britney. „Na co?“ „Víš, vyhrála jsem v nějaký soutěži dva lístky na zápas v rugby a moc o ně nemám zájem , nechtěl bys je?“ „Jasně, že váháš!“ „Tak fajn,“ usměje se.
> Konec sedmého dílu <
|
