527.

 

Rachel skočila nadšeně Travovi do náruče a souhlasila. Byla štěstím bez sebe. A když přišli domů, tak prožili krásnou noc plnou vášně.

 

528.

 

Sabina napekla Tomovi spoustu jídla a celý víkend se od něj takřka nehnula. Připadal si v její blízkosti skoro jako štvanec, ale na druhou stranu byl za to vděčný. Byl v té době, že by si nepřál nic víc, než si jen trochu šňupnout, ale když tu s ním byl někdo kdo se o něj staral, tak srdečně jak jen to šlo… bylo mu prostě lépe.

„Takže ti to chutnalo? A nechceš přidat?“ ptala se starostlivě.

„Ne, fakt jsem plnej… dlouho jsem se takhle nenajedl…“ řekl a pohlédl na ni, byla moc krásná a také hodná. Uvnitř ho ale sžírala jediná myšlenka „BRIDGET“.

„Tak já skočím pro nějaký dývko do půjčovny a mrkneme na něj, jo?“ vyhrkla nadšeně.

„Víš… nechci bejt nezdvořilej, ale docela rád bych byl sám!“ řekl vážně a unaveně.

„Ale…“ vzdychla. „Nenechám tě tu samotného… mohl bys… víš co…“

„Neboj se… nemám na to ani pomyšlení… byl jsem blbej… a slabej!“ prohodil Tom. „Ale moc ti děkuji za tvou péči. Nikdo na mě už takhle dlouho nebyl hodnej.“

 

529.

 

„No a pak mě vyhodil… sice slušně, ale vyhození to bylo,“ dovyprávěla Sab.

„Nesmíš si to tak brát… potřebuje čas…“ řekla Audrey a koukla na Suzanne. „Viď, škvrně moje.“

„Škvrně už to není… pěkně vyrostla,“ řekla a vzala ji do náruče.

 

530.

 

„Nechceš si ji na pár dní půjčit? To žertování s ní by tě přešlo. Ještě, že už nemusím kojit… už takhle mám prsa úplně jako placky,“ řekla otráveně a Sab se začala hrozně smát. Když to Suzanne viděla, tak se začala smát taky. „No, vy jste teda dvojka! Mockrát vám děkuji…“

 

531.

 

„Haló?“ ozvala se do telefonu. „Jó, hned vám jí zavolám… ségra? To je pro tebe!“

 

532.

 

„Ahoj Audrey…“ vyhrkla Deina, když zaslechla její hlas. „Dlouho jsme se neslyšely.“

„Jo, to je fakt… ještě jsi neviděla mou malou. Tamto byla tvá sestra?“

„Jo, to byla Nyt… a jak se máš?“ zeptala se.

„Dobře… víš, měla bych pro tebe takovej návrh. Chtěla jsi pryč od rodičů a já teď budu prodávat svůj byt, tak jsem myslela, jestli bys ho nechtěla koupit. Prodala bych ho za osmset tisíc.“

„Vážně? To je víc než supr nabídka… za takovej byt by kde kdo dal i přes milion a půl!“ říkala nadšeně Deina.

„Tak bysme se mohly někdy sejít a probrat to… ten byt jsi už viděla, ne?“ ptala se Aud.

„Jo, viděla... minule jsme se přece bavily o tvém bráchovi!“ řekla.

„To je fakt a jak s ním pokračuješ? U mě se dlouho neukázal… vlastně se spolu vůbec nebavíme.“

„No, musel odjet narychlo do Ameriky. Zůstali jsme jen u přátelství… zdá se, že někoho má… já si snad nikdy nenajdu někoho nezadaného,“ řekla Deina smutně.

„Neházej flintu do žita… ono to přijde! Neboj… já ti zítra zavolám a domluvíme se… tak se měj a ahoj!“

„Ahoj…“ řekla a zavěsila. Najednou byla šťastná. Představa, že by měla vlastní byt byla neskutečná.

 

533.

 

Trav a Rachel zajeli do města omrknout svatební šaty.

„Zkusím si ty, co mi ukazovala ta paní…“ řekla Rachel a poprosila prodavačku, aby jí šaty podala. Poté zalezla do kabinky a za chvíli už volala na Travice, aby se šel podívat.

 

534.

 

„Tak jak to vypadá?“ zeptala se Rachel a pohlédla na sebe do zrcadla.

„Je to…“ vydechl úžasem. „Nádherný… fakt krásný!“

„Jsou hrozně drahý…“ řekla. „Na to, že v nich budu takovou chvíli.“

„To myslíš… jako, že tě z nich po obřadu, co nejrychleji svlíknu?“ zažertoval a ona se pohoršeně usmála a plácla ho do ramene. „Tak já jdu říct tý prodavačce, že je bereme… vezmu to na kartu!“

„Miluju tě, Treve,“ řekla a políbila ho. Chvíli se ještě prohlížela a pak šaty svlékla.

 

535.

 

„Ehm… ahoj Bridg…“ řekl Tom, když ho navštívila. „Čemu vděčím za tvou návštěvu?“

„Víš… chtěla jsem se zeptat, jak se máš?“

„Jde to…“ vyhrkl a hleděl do jejích očí jako hladový vlk. „Mohlo by být lépe, jen kdybys…“

„Prosím… nezačínej… nic se nezměnilo na mém postoji…“ odpověděla a pohlédla do svých dlaní. „Dlouho jsem trpěla svou láskou k tobě… a už trpět nehodlám… mám skvělou práci a kluka, co mě má rád…“

„Takže to mám brát jako pomstu?“ zeptal se zmateně a do očí se mu draly slzy.

„To ne… tak jsem to nemyslela… jen… chci to staré hodit za hlavu a začít znovu…“ opáčila a semkla rty. „Neber to špatně. Mám tě ráda a… budu tady kdybys něco potřeboval!“

Tom otevřel dveře a pokynul jí tím směrem.

„O tohle nestojím…“ řekl a snažil se mluvit nahlas i když mu to dělalo problémy.

Bridget se nadechla, aby ještě něco řekla, ale pak se otočila a odešla.

 

536.

 

Tom byl zničený. Jestli tohle Bridget chtěla, tak se jí to povedlo. Měl hroznou chuť si dát, ale překonal se a šel si zaběhat. Běhal a běhal až do té doby, než zalezlo slunce. Té bolesti, která ho tlačila na hrudi se ale nezbavil. Co se to s ním proboha stalo?

 

.:Konec čtyřicátéhošestého dílu:.

 

48. díl