435.

 

Audrey se vzbudí a když se oblékne zvedne se jí žaludek a musí utíkat na záchod.

„Panebože… kdy už tohle skončí?“ ptá se sama pro sebe a utírá si toaletním papírem ústa.

Někdo zazvoní.

 

436.

 

„Ahoj Audrey…“ usměje se na ní Sab. „Dlouho jsem o tobě neslyšela, tak jsem se přišla podívat… za chvíli, ale musím zase běžet… protože mám něco důležitýho na vyřízení…“

„Aha… něco důležitýho? Takže třeba zalézt s Tomem do postele a všem okolo o tom lhát?“ vyjede na ní zostra.

Sabině spadne čelist a začne sebou nervózně ošívat.

„Ty… to víš… řekla ti to asi Bridget…“ hlesne. „Chtěla jsem vám to oběma říct, ale nevěděla jsem jak…“

„Možná že kdybys to řekla… ublížila bys tím méně, než takhle…“ sykne a pak se chytí za břicho a vyjekne.

„Co ti je?“ zhrozí se Sabina.

„Ale nic… to bude asi z rozčilení…“ prohlásí. „Běž prosím pryč…“

„Dobře, ale co to břicho? Nemůžu tě tady takhle nechat…“

„Ale můžeš… měsíc si se u mě neukázala, tak proč najednou tolik péče?“

„Je mi líto, že jsi to takhle vzala…“ řekne a v očích se jí zalesknou slzy, „nechtěla jsem ti ublížit… jsi má nejlepší kamarádka.“

Aud jen stojí a nic jí na to neřekne.. Sab to pochopí a odejde.

 

437.

 

„Tak mluv se mnou, prosím…“ říká rozhořčeně Tom.

Bridg ho pustila k sobě domů, jinak by býval zbořil celý dům.

„Netušil jsem, že ke mně něco cítíš…“ povídá dál a v Bridg začíná vřít krev. „Víš… já mám Sabinu moc rád, ale tebe taky… jenže kamarádsky!“

 

438.

 

„Chci jen uvést něco na pravou míru… celý život jsem byla pro lidi jenom kus hadru… byla jsem jim dobrá, jen když se potřebovali zasmát… nikdy jsem neměla žádné přátelé… možná pouze ty přes internet… když jsem se s nimi, ale sešla… dělali, že mě neznají… zvykla jsem si na to… ale ty jsi byl jinej… i přes to, jak jsem vypadala, tak jsi se mnou mluvil… byl jsi se mnou rád… a já si tě zamilovala… byl jsi první, kdo zlomil to moje prokletí… nebyla jsem s nikým tak ráda jako s tebou… ani když přišel Josh… když jsem se ti to snažila naznačit… nevnímal jsi mě… prostě tě nikdy nenapadlo, že bych mohla být tvoje holka… koukal ses na mě jako na kamarádku… po tom, co jsem si to plně uvědomila… to že nemám šanci… tak jsem tě přestala milovat… protože to pro mě nemělo smysl… brala jsem tě jako kamaráda, stejně jako ty mě… věděla jsem a věřila, že mi nikdy nemůžeš ublížit… ale stalo se a já se zmýlila jako před tím tisíckrát… prostě už ti nedokážu nikdy důvěřovat,“ řekne mu Bridg a on stojí jako přikovaný. Nechápe jak mohl být, tak zahleděný sám do sebe a neuvědomit si, že má v Bridget takový poklad.

„Vím, že to bude znít divně… ale…“ říká Tom. „Je mi z toho na nic… řeknu Sabině, že s ní končím…“

„Ale proč bys to dělal, Tome?“ zeptá se ho.

„Protože… chci aby to bylo jako dřív…“ řekne. „To jak jsme byli spolu a bylo nám fajn!“

„Jenže… to už nejde vrátit… takže by to bylo zbytečný…“ hlesne a pohlédne mu do očí. Ví, že ho pořád miluje, ale nedokázala by to říct, aby si nepřipadala jako úplný pitomec.

„Takže jsem tě úplně ztratil, Bridget?“

Přikývne a on se odebere pryč do svého bytu.

 

439.

 

„Nejradši bych ho už nikdy neviděla…“ řekne Bridg, když dovypráví, co se stalo s Tomem.

„Chápu tě… a je dobře, že jsi mu neřekla, že ho máš pořád ráda… musela jsi si zachovat svou důstojnost… jsem na tebe pyšná!“

„A já…“ šeptne a ukápne jí slza. „Jsem… ti vděčná, že se se mnou bavíš… a že jsi to Sab neodpustila jen tak…“

„Chci aby si uvědomila, jak moc jsme jí věřily a že nám ublížila… tohle se přece nedělá!“

„Máš pravdu,“ usměje se skrz proud slziček.

„Co to bylo?“ vyjde z Aud.

„To je můj zvonek… nechala jsem si přeinstalovat zvuk…“ řekne a jde otevřít.

 

440.

 

„Aud…“ zablekotá její jméno, když přijde nazpátek.

„Co je? Kdo to byl?“ zeptá se.

„No… je to Dennis… prý s tebou potřebuje o něčem mluvit…“ pokrčí rameny.

„Cože? To snad ne!“ vyjde z ní.

 

441.

 

„Jsem moc ráda, že jsi nakonec přišla!“ řekne Eileen.

„Poslední dobou všechno kazím… tak snad… je to dobrý rozhodnutí… kde je?“ zeptá se Sab.

„Ty dveře vpravo… možná spí… ale to on skoro pořád…“ hlesne a podívá se stranou.

„Dobře… půjdu za ním… a Eileen?“

„Jo?“

„Díky za to, že jsi za mnou přišla…“ usměje se.

 

442.

 

„Víš… máš moc hezký prádlo…“ koktá Travic a nemůže se na Rachel vynadívat.

„Večeře byla moc dobrý, viď?“ zeptá se s úsměvem Rach.

„Jo… ale…“

„Ale?“

„Nejradši bych si dal tebe…“

„Zajímavej výraz…“ začervená se.

„Promiň… vylítlo to ze mě, aniž bych se nad tím zamyslel… prostě mám strašnou chuť tě líbat a…“

„Tak do toho… protože… já chci udělat to samé…“ hlesne a on jí začne líbat.

 

443.

 

A po tolika dnech půstu se to mezi nimi opravdu stane :o).

 

444.

 

Sabina se při prvním pohledu na Eddieho zděsí.

„Sabino?“ podívá se na ní a pokusí se usmát.

„Eddie… já…“ koktá a bojuje se slzami, které se jí derou do očí. „Ehm…“

„Ty jsi tady…“ hlesne a vypadá, že je rád. „Za jiných okolností bych nebyl rád, že mě takhle vidíš… ale v tuhle chvíli jsem šťastnej, že jsi tady!“

„Vážně?“ zeptá se. „Chceš abych ti něco podala?“

„Jsi hrozně hodná holka… a já to takhle zvoral… bojuju se smrtí každej den a přemejšlim, kde se stala ta chyba… možná se to mělo stát, abych se změnil...“

„Nejsem moc hodná… vlastně v poslední době pořád dělám jen hozný věci…“ šeptne.

„A to bys neměla… nedělej tu chybu jako já… byl jsem tak sobeckej a nedal ostatním šanci… teď vím, že jsem si tě měl vážit, protože ty jsi byla jedinej člověk, kerej mi rozumněl!“

„Máš pravdu…“ přikývne a přisedne k němu. Eddie si lehne a nepřestává se na ní dívat.

„Miluju tě, Sabino…“ řekne. „Dřív jsem to říkal a nic to neznamenalo, ale teď to říkám, protože to opravdu cítím.“

„Já tě taky miluju, Eddie…“ vydechne a rychle si rukou setře horkou slzu. „Bála jsem se za tebou jít… protože jsem to věděla celou tu dobu…“

„Já to vím…“ řekne a nadechne se. „Promiň mi… že jsem to zpackal!“

„Odpouštím ti…“ vzlykne. Najednou zafouká silný vítr. „Půjdu to zavřít…“

Sabina jde zavřít okno a když se otočí, tak už Eddie nedýchá.

 

.:Konec třicátéhoosmého dílu:.

 

39. díl