354.

 

„Kdo to byl?“ zeptá se, když se vrátí.

„Nevím… někdo do toho funěl a nic neřekl…“ řekne naštvaně.

„Třeba to byl Dennis a zkoumal, jestli jsi doma…“ napadne Sab a Aud po ní hodí vražedným pohledem. „Dobře, dobře... to byla jen má scestná úvaha!“

 

355.

 

Jelikož se Tom v posledních dnech cítil moc osamělý, tak si koupil rybičky. Na nic jiného by neměl čas, protože je pořád v práci. Peníze na jeho bankovním účtu rostou a on vlastně neví za co by je utratil. Auto má firemní, byt má teď luxusně zařízený… na oblečky si moc nepotrpí. Napadne ho, že by mohl svou nejlepší kamarádku pozvat někam na skvělou večeři. Napíše tedy esemesku Bridget.

*Cauky,snad nespis nebo tak.Nesla bys na veceri?T.*

 

356.

 

„Zdárek… potřebuju pomoct!“

„Bridg… tak jsi to přece jen byla ty,“ usměje se.

„Co?“

„Ale nic… co se děje?“ ptá se Audrey.

„Musím večer vypadat skvěle… je tady Sabina?“

„No, jasně… pojď dál…“ řekne s úsměvem na tváři.

 

357.

 

„Kolik máš dioptrií?“ zeptá se.

„Asi dvě… na dálku…“ řekne.

„Vyměníme ti brýle… takhle by to namalování nemělo žádný efekt…“ prohodí, vezme rtěnku a obtáhne jí její rty. „Myslím, že mám doma ještě staré školní… mám taky dvojky…“

„A jak to, že vidíš?“ zeptá se.

„Nosím už strašně dlouho čočky…“ odpoví. „Taky bys to měla zkusit… hned si na to zvykneš! Hotovo… já skočím pro ty brýle a ty jdi za Audrey… vybrala ti nějaký oblečky.“

„Jaký oblečky? Stačí mi to nalíčení…“ vyhrkne zmateně.

„To by nemělo cenu… mazej!“

„Rozkaz, šéfko!“

Sabina jí pak ještě udělá jiný účes a běží pro brýle.

 

358.

 

„Myslím si, že si můžeme pogratulovat…“ řekne Audrey.

„Tak to určitě…“ pokývá hlavou a pyšně si prohlíží jejich „novou“ kamarádku.

„Když já nevím…“ remcá Bridget. „Nějak se v tom necítím!“

„Jsi neskutečná kočka… takže klídek a trochu sebevědomí, jo?“ řekne přísně Sabi.

„S kým že to máš vlastně rande?“ zeptá se Audrey.

„Nooo… není to rande,“ odpoví a podívá se do země.

„Tak s kým?“

„S Tomem…“ hlesne.

 

359.

 

„To ti neprozradím…“ řekne Travic.

„Ale proč? Chci to vědět… tak co mi dáš?“ vyptává se a pokouší ho.

„Fakt to ze mě nedostaneš,“ řekne a je vidět, že to opravdu neporuší. Rachel chce zjistit, co jí dá k osmnáctinám, které bude mít tenhle víkend. „Nechceš se bavit spíš o něčem jiném?“

„Ne…“ zasměje se.

„Ale budeš muset… jak to bude s tím bydlením?“

„Tak o tomhle se bavit opravdu nechci…“ špitne.

„Nechápu proč bys nemohla bydlet u mě… nelíbí se mi, že bydlíš úplně u cizích lidí…“ stojí si za svým tvrdohlavě.

„Uklidni se, meďánku…“ řekne a pohladí ho po tváři. „Až si budu jistá tím, že se k tobě můžu odstěhovat, tak to prostě udělám… zatím si jistá nejsem… neber to zle… ale je to moc rychlý!“

„Jo, dobře… já budu čekat…“ řekne a zaláskovaně se na ní podívá, „miluju tě!“

„Taky tě miluju,“ řekne a políbí ho.

Od té doby, co spolu začali chodit, už uplynuly dva měsíce. Zatím spolu nespali. Travicovi to kupodivu nevadí… spíš mu vadí, že Rach nemůže bydlet s ním. To, že ji nevidí čtyřiadvacet hodin denně mu leze na mozek. Začal zase chodit na hokej a jde mu to lépe, než kdy jindy.

 

360.

 

„Ehm… ahoj!“

 

361.

 

„No… čau,“ pozdraví Dennis dívku, která zrovna vešla do dveří, schová pohotově román, který čte a znovu se na ní zadívá, „Kelly?!“

„Dennisi?“ zvedne obočí.

 

362.

 

Bez váhání vstane a jde jí obejmout.

„Ty jsi úplně jiná…“ řekne jí a nevěřícně na ní kouká.

„No… za to ty jsi se nezměnil…“ uchichtne se.

„Jak to myslíš?“ odtrhne pohled od jejích plných rtů.

„Pořád se ti nejvíc líbí štíhlý blondýny…“ odpoví Kelly.

„Ty potvoro… já zapomněl, že si za mnou na střední furt stála a hlídala mě…“ zasměje se. „A co vlastně studuješ?“

„Dělám vysokou ekonomku…“ řekne Kelly. „Je to pěknej záhul…“

„Tomu věřím…“ pokývá hlavou. „Co zajít někam do baru? Na něco k jídlu?“

„Jo, ráda… mám hroznej hlad!“

 

363.

 

Tom si uklízí bordel v autě. Na zadních sedačkách měl takovej svinčík, až hrůza. Přemýšlel o tom, že by tu plíseň, která mu vyrašila na třítýdenních nedojedených hranolkách, přinesl do práce na rozbor, ale radši si vzal rukavice a vyhodil to.

„Ahoj Tome…“ ozve se.

„Právě jsem dokončil úklid a můžeme vyjet…“ řekne.

„No… víš… já,“ uslyší jí koktat.

„Co zase, Bridget?“ zeptá se rozčíleně a podívá se směrem odkud slyšel její hlas. Ale ať se dívá, jak se dívá… nestojí tam Bridget, ale úplně jiná žena.

 

.:Konec třicátého dílu:.

 

31. díl