|
344.
Když holky k ránu sledují, jak doznívá poslední hitovka diskotéky, tak se dohodnou na odjezdu. V taxíku všechny mlčí jako zařezané, jsou absolutně vyčerpané.
345.
„Brrrrr… to je zima!“ začne se klepat Sab, když vystoupí z taxíku před barákem. „Co jsem ti říkala…“ rýpne si Bridget, „teď budeš nemocná!“ „To je fuk… byla to supr pařba!“ řekne. „Až na Eddieho…“ „To jo… musíme to zopakovat!“ „Máte recht… budu se těšit…a dobrou noc,“ řekne Bridg a odejde domů.
346.
„Tak co ty a Dennis?“ zeptá se. Audrey pokrčí rameny a vzdychne. „Víš… pořád na něj myslím… na jeho slova… když ode mě odcházel…“ říká potichu. „Měl pravdu… myslela jsem vždycky jen na sebe… a mrzí mě, že mu to ublížilo… ale asi to znamená, že ho opravdu nemiluju… kdybych ho snad milovala… myslela bych více na něj, než na sebe, ne?“ „Asi jo…“ promne si ruce a foukne do nich, aby se trochu zahřály. „Jenže, vy jste vždycky byli takový… jakoby jste k sobě patřili od jak živa... nedokážu si představit, co jiného by to bylo, než láska… to, že jste se dokázali rafnout… to snad každý, ne? A teď spolu čekáte miminko… měli byste se přestat chovat jako puberťáci a promluvit si jako dospělí!“ „Jo…“ kývne hlavou. „Asi jako ty a Eddie?“ „Přesně tak…“ sklopí svůj zrak. „Odpustila jsi mu?“ „Jo… a víš proč?“ pohlédne jí do očí. „Protože… ho máš pořád ráda?“ „Nejen to… miluji ho… i přes to jakou bolest mi způsobil…“ řekne a klepe se nejen její tělo, ale i hlas. „Pojď, Sab… budeš spát u mě… udělám ti teplý čaj… dáš si koupel… pak si zalezeme do postele a budeme vyspávat do dvanácti jako za starých časů!“
347.
Poté se obejmou a odejdou k Aud domů.
348.
V tuto dobu Travic pozoruje spící Rachel. Povídali si skoro celou noc… okolo třetí hodiny ráno vedle něho usnula jako nemluvně, nestačil jí zdaleka říct všechno, co chtěl… ale nechtěl jí budit. Stejně mu v tuto chvíli stačilo, jen se na ní dívat… jen cítit její tělesné teplo… jen slyšet jak spokojeně oddychuje… jen vědět, že jí tluče srdce!
349.
Vánoce proběhly bez sněhu, jak všichni předpokládali. Pár změn se přihodilo- jelikož přes pozemek na němž stojí činžák, který všichni obývají, bude stát nový supermarket, tak majitel musel pro všechny obstarat náhradu. Rozhodně nikdo nebude strádat, protože nový panelák je modernější a novější + navíc má garáže.
350.
Tak takhle ten paneláček vypadá.
351.
„Volal jsem mu…“ říká Dennis. „Nezvedal to… možná má zase bolesti.“ „Aha…“ kývne hlavou Chandler. „A co ty? Jak to zvládáš?“ „Ale v pohodě… už jsem se s tím smířil… Eddie je ale i tvůj nejlepší kamarád…“ „To jo… byli jsme vždycky taková trojka… i na střední…“ šeptne. „Hele… díky, že si mě k sobě vzal!“ poděkuje Dennis. „Vůbec nemáš zač…“ plácne ho kámošsky po noze. „Jo… dneska přijede ségra z internátu. Pozval jsem jí na víkend… no, teda pozval… než začala studovat, tak tu bydlela se mnou.“ „Ty myslíš Kelly?“ podiví se. „Jo… ty jí vlastně znáš, ne?“ „Jo, jo… taková malá tlustá…“ usměje se. „Hele, nech si toho, jo? Blbě se to říká, když jsem její brácha, ale z Kelly je kus ženský!“ „To určitě…“ chechtá se dál.
352.
„Mně se to tu líbí…“ řekne Audrey. „Ale jo… neříkám, že mě ne, ale tamten byt na mě působil trochu líp… nevím v čem to je!“ „Chápu tě… pro mě je ta změna dobrá… protože nemusím tolik myslet… na…“ „V tom ti rozumím. Mimochodem… byl dneska ještě v práci?“ zeptá se Sabi. „Už ne… byl to poslední den,“ vzdychne. „Kolegové se s ním loučili… trochu jsem nakoukla k nim na rozlučku… viděl mě…“ „A jak se na tebe tvářil?“ „Tak hrozně… zvláštně.“ Přeruší je zvonění telefonu.
353.
„Halo?“ Nic se neozve. „Kdo volá?“ Znovu nic. „Jestli ti Bridget zase nefunguje telefon… tak přijď dolů… jsme tu se Sabinou.“ Cvak.
.:Konec dvacátéhodevátého dílu:.
|
