283.

 

Když nevypátrá Rachelino bydliště a vzdá se telefonování na její mobil, který má vypnutý, tak si zavolá taxík a dorazí domů. Před vchodem je Tom a klepe se zimou.

 

284.

 

„Čau, Travici,“ pozdraví ho. Moc se neznají, ale občas si půjčují různé věci, bydlí přeci jen naproti sobě.

„Tome… ahoj,“ odpoví.

„Myslel jsem, že už nepřijedeš…“ řekne.

„Co zase potřebuješ?“ usměje se.

 

285.

 

„Ne, nepotřebuju nic…“ řekne podivně.

„Aha… a co se teda děje?“

„Víš přišla ke mně nějaká holka, že tě shání… nutně s tebou potřebovala mluvit…“ polkne nasucho. „Řekla, že jí máš zavolat… a já že ti to vyřídím… jenže jsem si nezapamatoval její jméno…“

„… to vůbec neva… byla to taková zrzka?“ ptá se a dychtivě čeká, až Tom odpoví.

„Byla…“ hlesne.

„Tak fajn… díky…“ řekne rozzářeně a chce odejít, jenže Tom ho chytí za rameno. „Tak co ještě?“

„Utíkal jsem za ní… abych zjistil to jméno… volal jsem na ní… a najednou z rohu vyjelo to černý auto… přímo před mýma očima jí srazilo… a ujelo… do prdele…“ zastaví se na chvíli a pohlédne do šokovaného Travicova obličeje. „Běžel jsem k ní… říkala, že je jí něco líto… že ti něco řekla… co jí mrzí… a pak… prostě umřela… nemohl jsem nic dělat…“

Travicovi se v hlavě rozezvoní tisíce zvonů… tohle PŘECE NEMŮŽE BÝT PRAVDA! *Rachel… Rachel…* zní mu v uších a srdce mu zrychleně bije. Beze slova odejde domů.

 

286.

 

„Kdybych jí mohl zachránit…“ zařve zoufale. „Je mi to tak líto!!!“

 

287.

 

„Tome… zaslechla jsem někoho křičet…“ vyleze Bridget.

„To jsem byl já…“ řekne aniž by se na ní ohlédl. „Právě kvůli mně někdo umřel…“

„Cože?“ zeptá se.

„Jo…“ řekne a otočí se. „Bridg? Jsi to ty?“

 

288.

 

Přistoupí blíž k jejímu balkonu a prohlíží si ji.

„Tome, co se ti stalo?“ zeptá se po chvíli Bridg.

„Život je tak hnusnej…“ vydechne. „Už jsem tě pochopil…“

„V čem jsi mě pochopil?“

„Když jsi říkala, že bys byla raději mrtvá…“

„Jenže… já zase tenkrát pochopila tebe… je to totiž nesmysl… v životě se přihodí spousta hrozných věcí… ale to my prostě neovlivníme… musíme zatnout zuby a bojovat…“ řekne a je jí Toma líto.

Tom chvíli kouká do sněhu, pak se chopí zábradlí a přeleze ho.

 

289.

 

„Mám tě rád, Bridg,“ hlesne a pevně jí obejme.

„I já tebe…“ přivírá oči slastí, jak ráda by ho pohladila ve vlasech a políbila, jen kdyby ta láska kterou k ní Tom cítí nebyla pouze přátelská.

 

290.

 

Sab se ukládá k spánku, když v tom zaslechne dvě krátká zazvonění.

 

291.

 

Když otevře, tak udělá příchozí krok směrem k ní.

„Co tady chcete?“ vyjde z ní a začne mít strach, že když otevřela, tak udělala chybu.

„Ahoj Sabino,“ řekne muž stojící před ní.

„Eddie?“ vyhrkne a otevře ústa dokořán, chvíli stojí a prohlíží si jeho ztrhanou a unavenou tvář. „Vypadni odsud!“

„Potřebuju s tebou mluvit…“ sykne a podívá se stranou.

„Nechci a nebudu tě poslouchat!“ řekne rozhodně.

„Musíš…“

„Proč bych jako musela?“ zeptá se protivně.

„Protože…“ hlesne a sundá si brýle. „Mám AIDS…“

„Prosím?“ znovu jí spadne čelist.

„Jsem HIV pozitivní… nevím jak dlouho, ale měla bys to vědět…“ řekne a odejde beze slova pryč.

Sab se sesune podél dveří a začne hystericky plakat.

 

.:Konec dvacátéhotřetího dílu:.

24. díl