|
244.
Tom si do rána chatuje s dívkou s nickem Fionna. *Tom: Nechce se ti, už spát?* *Fionna: Ani ne… tobě jo?* *Tom: Už spát nepůjdu. Za hodinu mám být v práci :o)* *Fionna: Už za hodinu? Chci si s tebou ještě psát!* *Tom: Fakt už budu muset… už takhle jsme to trochu přetáhli!* *Fionna: A budeš tu večer?* *Tom: Nebudu… kámoška mě poprosila abych za ní dodělal jednu práci. Možná zítra!* *Fionna: Tak jo. Budu se těšit, Tomášku.* *Tom: Zajímavé oslovení… líbí se mi! Tak dobrou já jdu makat… :o)*
245.
Dennis za zády Audrey jde o polední pauze z práce rovnou do bytu k pronajmutí, kde už na něj čeká Tracy Sprote (Rachelina matka). „Takže by vám tu vybavení kompletně zůstalo…“ říká Tracy. „Jak jsem o tom již mluvila je to byt tři plus jedna.“ „To je fajn… a kolik, že jste říkala, že by to mělo být měsíčně?“ zeptá se. „Za pronájem bych chtěla šest tisíc…“ poškrabá se na hlavě a pak si upraví vlasy. „A platili byste všechny výdaje…“ „Šest tisíc?“ vyhrkne Denny, protože na tohle by s Audrey, jen těžko každý měsíc našetřili s tím, aby pak byli ještě schopni platit ostatní věci. „Kdyby to byly ty čtyři, tak bychom to nějak zvládli… ale takhle vám budu muset říct, že ne…“ „Ne, počkejte…“ zastaví ho. „Třeba se nějak dohodneme…“
246.
„Ahoj, drahoušku…“ přijde k ní do kanceláře. „Dennisi… proč si nebyl na obědě? Čekala jsem na tebe…“ „A jedla jsi něco?“ „Jo, jedla… byla jsem v jídelně se Sheeni…“ odpoví mu. „Ale ještě jsi mi neřekl proč si na tom obědě nebyl?“
247.
„To jsem ti taky právě přišel říct, tak mě nech mluvit…“ řekne naštvaně, ale pořád s úsměvem. „No jo… vždyť už mlčím!“ „Super… takže… až přijdeme z práce domů… můžeme si začít balit…“ „Jak balit?“ zeptá se nechápavě. „Dovolenou máme, až v prosinci… nejradši bych teda jela někam teď, protože slezl sníh…“ „… AUD… ty jsi neskutečně ukecaná ženská…“ vytočí se a skočí jí do řeči. „Chtěl jsem tím říct, že se stěhujeme do prvního patra… je to tři plus jedna a nájemný jsem usmlouval na čtyři litry…“ „Vážně? Ty kecáš!“ vykřikne nadšeně. „Ne, vážně…“ usmívá se od ucha k uchu.
248.
„To je BOMBA!“ křičí a skočí mu do náruče, „já tě miluju, Denny…“ „Já tebe taky, lásko…“ šeptne a nejradši by jí takhle v náručí držel celou věčnost.
249.
Travic o víkendu nejde na trénink. Samozřejmě mu volá trenér, ale on nezvedá ani mobil a radši ani pevnou… jen pije kávu a zírá z okna. Přemýšlí nad svým ubohým životem. Nedávno mu bylo, už 24 let… nemá přítelkyni… jenom milenky, které ho pomalu přestávají bavit… rodiče má v Jihlavě, jenže ti na něj snad dočista zapomněli… naposledy je viděl před dvěma lety o Vánocích a to se příšerně pohádali, kvůli tomu, že jim přivedl nějakou zfetovanou holku ke stolu na Štědrovečerní večeři… byl to strašný cirkus a teď, když si to tak zpětně všechno uvědomuje, tak se příšerně stydí!
250.
„Jeny?“ přijde k nim do pokoje Rachel. „Nevíš, kde je Lukas?“ „No… asi někde zkouší s kapelou…“ řekne a pokrčí rameny. „Aha… já jen, že mi slíbil, že se mnou dneska udělá ten úkol z matiky… já tomu totiž vůbec nerozumím…“ vzdychne. „A co probíráte?“ zeptá se. „Kvadratický nerovnice… zrovna jsem chyběla, když jsme to probírali…“ zamračí se. „Hm… tak to ti nepomůžu… ale táta jo… on je takovej matematickej šílenec.“
251.
Jelikož je to poslední člověk, který jí může pomoci, tak zaklepe na jeho dveře. „Dále…“ ozve se.
252.
„Dobrý den, pane Bratte…“ vykoktá ze sebe. „Jé, Rachel… ahoj,“ pozdraví ji. „Snad vás neruším…“ řekne a pohlédne na knihu, co drží v ruce. „Ne, vůbec… čtu si Stephena Kinga a docela rád si od té hrůzostrašnosti odpočinu,“ usměje se. „Copak tě sem přivádí?“ „Potřebovala bych pomoct s jedním úkolem z matiky… Jeny říkala, že se v tom vyznáte…“ řekne Rach. „Tak se na to mrkneme v kuchyni… jo?“ „Skvělý…“ usměje se na něj. Tohohle chlápka si hrozně oblíbila… cítí se s ním… v bezpečí, tak jako se cítila s tátou.
253.
„Aud. Už jdeš spát?“ volá Dennis. Poprvé spí v novém bytě a hrozně se těší na to, jak budou v klídku usínat a vědět, že k nim každou chvíli nemůže někdo vpadnout. „Jo, už jdu…“ zavolá z koupelny.
254.
„Můžeš odložit tu knížku?“ vejde do ložnice v sexy prádle, krásně nalíčená a učesaná. „Co?“ vyjde z něj nevnímavě a podívá se na ní. „Audrey? Co… co… to… vypadáš úžasně,“ vykoktá ze sebe nakonec Netrvá to moc dlouho a knížka je odhozená křečovitě daleko od postele.
255.
Audrey nechává Dennise vytuhnout… nehodlá na něj naléhat jako před rozchodem, aby to zase nedopadlo katastrofálně. Zabírá to dost dobře, jeho oči sklouzávají od Audryných nohou, po bříško, prsa, krk, až k jejím zeleným očím. „Víš…“ polkne nasucho Dennis. „Mám strach, že to nezvládnu…“ „Cože?“ vyjde z Audrey. „No… že to bude zase špatný… a ty mě pak nebudeš chtít…“ říká. „Kocourku… prosím… takhle neuvažuj…“ řekne a zdá se jí, že všechna ta snaha ho rozžhavit byla k ničemu. „Ty to zvládneš!“ Když Audrey začne provokovat hlazením svého těla… Dennis to už nevydrží.
256.
Uchopí ji a začne vášnivě líbat.
257.
„Miluju tě… Audrey…“ šeptne a pohladí jí po bříšku. „I já tebe… a nenapínej mě… jsem děsně vzrušená!“
258.
A po tak dlouhé době se spolu zase milují… a i Audrey, už na to bude mít krásné zážitky, protože to byla úžasná noc.
.:Konec dvacátého dílu:.
|
