205.

 

Bridg se po dvouhodinovém plavání dovalí na pohovku a zapne si televizi. Všechno jí neskutečně bolí... po chvilce dostane chuť na čokoládu s oříšky, tak zamíří ke své tajné skrýši plné dobrot. Někdo zazvoní. Přistiženě sebou trhne.

 

206.

 

„Šel jsem okolo… tak jsem se stavil… nevadí?“

„Ne… vůbec…“ říká Bridget. „Dáš si něco? Můžu ti usmažit vajíčka…“

„Ne, nic nechci…“ usměje se. „Teda… vlastně… něco bych docela rád!“

„A co teda?“

 

207.

 

Přitáhne si jí a začne zuřivě líbat.

„JOSHI!!! Přestaň…“ říká.

 

208.

 

„Prosím, Bridg…“ hlesne a vypadá sladce. „Dej mi šanci… otevři mi své srdce…“

„A proč jako? Nevěřím ti ani Ň!“

„Mám tě rád… jsi jiná, než ostatní holky v tvém věku… nenávidím ty modelky a všechno okolo nich… prostě nejsou tak dokonalé, jak si všichni myslí… a pro mě ty máš něco, co nikdo nemá… získala sis mě… ještě se to žádné holce nepodařilo…“ říká upřímně.

Bridget neví, co má dělat. Na jednu stranu je tu její vysněný princ TOM a na druhou tenhle neskutečně pozorný a hodný kluk JOSH… v jejím těle se třepotá tisíce motýlků… je plná touhy znovu se setkat s jeho rty.

 

209.

 

Za chvíli se jí ta chuť a touha vyplní.

 

210.

 

„Sundám ti tu mikinu, jo?“

„Ne, to ne…“ vykotká ze sebe.

„Ale no tak…“ řekne a rozepne jí zip.

 

211.

 

„Jsi překrásná…“ líbne jí na nos a pak na rty.

 

212.

 

Po chvíli se Bridget uvolní…

 

213.

 

Milují se a usnou spokojeně vedle sebe.

 

214.

 

„Víte co, kluci?“

„Co zase máš, Rachel?“ zeptá se klučina v modrém triku.

„Asi nevystoupím…“ řekne Rach.

„Už se tu štosujou lidi… máš štígro, že jich hafo odešlo, když zjistili, že tu je náhradní program za Anetu…“ řekne ten druhý.

„Tak jdeme na to… ať to mám za sebou…“ řekne nervózně Rachel.

 

215.

 

První píseň je od Robieho Wiliemse „Angels“. Lidé si mezi sebou povídají a skoro nevnímají. Později, ale přijde sorta mladších a začnou fandit. Rachel je ráda, že se to nakonec přehouplo a začala do toho dávat maximum. Největší úspěch sklidila s písní „The power of love“. Po koncertě k ní přijde šéf a dá jí pět tisíc. Je na větvi z takových pěněz. Kluci z Sheerlybandu, ale odmítnou svou část, prý se jim hrálo pěkně a nebrali to jako práci.

 

216.

 

„Byla jsi úžasná… máš krásnou barvu hlasu…“ říká Lukas. „Ještě jsem takovou podobnou neslyšel…“

„Díky moc…“ zívne. S klukama popíjeli celý večer a ona už nespala dva dny. „To vy jste byli dobří… vedli jste mě!“

„Nejvíc může udělat, jen zpěvák…“ mrkne na ni. „Tak kam teď půjdeš?“

„Zpátky do práce…“ řekne.

„Vždyť jsou čtyři ráno… co třeba spánek?“

„No, víš… nemám kde spát…“

„Cože?“

„Musíš to řešit?“ zeptá se podrážděně.

„Promiň…“ poškrabá se v dredech. „Jestli proti tomu nic nemáš… tak můžeš spát u mě… bydlím kousek odsud…“

„Sám?“

„Ne… s tátou a se ségrou… máma mi umřela, když jsem byl malej…“ říká.

„To je mi moc líto… vím jaké to je… mě umřel táta před třemi lety…“ hlesne a začíná se chvět při pomyšlení na nedávnou nehodu.

„Tak pojď… půjdeme se pořádně vyspat…“ řekne po chvíli ticha, chytne jí za ruku a odejdou k němu domů.

 

.:Konec sedmnáctého dílu:.

 

18. díl