137.

 

Jenže za nimi nestál právě ten koho čekala, ale byla to její matka Tracy.

„Ahoj zlatíčko, snad nečekáš pánskou návštěvu?!“

„Ale… Travic je…“ koktala a nevěděla, co si má honem vymyslet, „… je totiž… má kamarádka.“

„Pokud vím, tak Travic je mužské jméno,“ prohlásila.

„No… to je…“ říkala. „Jenže když se Travic narodila… tak měla oba pohlavní orgány… její rodiče se rozhodli pro chlapečka, ale pak si to rozmysleli!“

„To stačí… nechci, už raději nic slyšet,“ řekla máti a Rach si oddechla.

 

138.

 

„Panebože… Bridg,“ vydechla zděšená Audrey. „Co to máš na obličeji?“

„Právě kvůli tomu jdu… zkoušela jsem na to naplácat můj účinný krém na pupínky, ale nezabírá to… potřebuji pomoct!“

„Pojď dovnitř, ať tě nikdo neuvidí,“ zatáhla svou kamarádku do bytu.

 

139.

 

„Vím, že už je osm, ale musela jsem ti přijít říct něco důležitého.“

„Tak co se zase stalo, mami?“ zeptala se znuděně.

„Nemůžu ti už dál platit bydlení,“ řekla.

„Cože?!“ spadla jí čelist. „Ale proč?“

„Protože jsem dostala výpověď… už je mi taky padesát… i když na to nevypadám, že?“ říkala Tracy a měla pravdu, na svůj věk opravdu nevypadala. Rachel byla v šoku, nemohla uvěřit vlastním uším.

„Ale co budu dělat?“ zeptala se.

„Budeš bydlet zase se mnou…“ odpověděla.

„Nechci dojíždět do školy každý den dvacet kilometrů… to prostě nejde!“ bránila se.

„Tak budeš studovat blíž,“ řekla.

„Ale mami! Mám tu svoje kamarády…“ nadhazovala další protesty.

„Stejně si na tu školu furt stěžuješ, tak nechápu o co ti jde!“ řekla káravě.

„Najdu si podnájem…“ prohlásila se Rachel.

„Je ti šestnáct… já jsem tvá matka a co řeknu, tak platí!“

„Do teď jsem bydlela sama…“

„Co bylo… bylo…“ zakřičela. „Stěhuješ se a basta!“

„A co bude s těma lovákama, který za ten byt dostaneš?“ zeptala se.

„Nebudu o tom, už s tebou diskutovat!“ pronesla poslední slovo Rachelina matka. Když odešla, tak Rach propukla v hysterický pláč.

„Ach, můj bože! Nemůžu být tak daleko od Travice!!!“ probleskávalo jí hlavou.

 

140.

 

„Určitě ti to do zítra zabere… ráno si to nezapomeň smýt!“ řekla Audrey, když jí na obličej dala nějaký extrakt z bylinek a okurek.

„Díky…“ řekla vděčně Bridg. „Dobrou noc!“

 

141.

 

„Haló, Bridg!“ zavolal Tom, který zrovna někam šel, ale ona nereagovala. „BRIDGET!“

Velmi pomalu se otočila a on se zděsil.

„Co… to m… teda…“ koktal. „Ahoj Bridg…“

 

142.

 

Nevěřícně si jí prohlížel. Bridg z toho byla děsně nervózní.

„Ehm… zrovna jsem šel za tebou,“ řekl, když se vzpamatoval.

„Vážně?“

„Jo…“ stále na ní zíral. „Chtěl jsem se na něco zeptat, ale ty asi nemáš čas, co?“

„No…“ říkala a srdce měla až v krku. „Tome… já… mám zrovna výživnou masku, víš?“

„Už jsem si všimnul…“ zasmál se. „Je to dobrý? Že bych to taky zkusil.“

 

143.

 

„Nechtěl si se mě ptát na mou masku, ne?“ odváděl řeč jinam.

„To rozhodně ne…“ řekl. „Víš… mám takový problémek s pokusem… potřeboval bych pomoct…“

„Ehm…“ vylezlo z ní. „Proč zrovna teď?“ říká si v duchu.

„Tvá maska může jít s námi…“ usmál se.

„Tak dobře…“ souhlasila Bridg.

Nejen, že mu s pokusem pomohla, ale skvěle si popovídali… nakonec oba na trapásek zapomněli.

 

144.

 

„Furt mi neodepisuje…“ stěžovala si Audrey.

„A co jsi mu napsala?“ zeptala se Sab.

„Počkej... já ti to přečtu,“ vyndala mobil. „… čauky Deny, minule jsme si nestačili nic říct. Chtěla jsem se ti omluvit za své chování. Můžeme to v nejbližší době probrat?... no a on nic!“

„Dej mu čas,“ nadhodila a poškrabala se na loktu. „Pěkně jsi mu zamotala hlavu a taky mu dost ublížila!“

„Jenže já ho chci vidět… chci vědět, co dělá… kde je… a s kým…“ sténala zoufale.

„To jsi si měla rozmyslet dřív,“ řekla přísně její kamarádka.

 

145.

 

 

146.

 

Sab přespala u Eddieho. Bydlel se třemi kluky v pronajatém bytě.

„Víš, že máš pěknou podprdu?“ řekl.

„Taky jsem si jí koupila kvůli tobě,“ odpověděla.

„Miláčku?“

„Ano?“

„Tak jsem přemýšlel…“

„Ty taky někdy přemýšlíš, jo?“ zasmála se.

„Ne, počkej… myslím to vážně…“ řekl naštvaně. „Až spolu budeme ty dva měsíce… nezkusíme něco jiného?“

„Co máš na mysli?“ nechápala ho.

„Třeba,“ nevěděl, jak má své přání zformulovat, „bysme to mohli zkusit někde venku.“

„A co jako?“

„No… sex… přece!“

„Cože?“

„Jako takový zpestření,“ řekl a hleděl jí do očí.

„Copak tobě už se to se mnou nelíbí?“ zeptala se zmateně.

„To jo… ale…“

„Eddie… ksakru… děláme to vždycky, alespoň třikrát za noc… a…“

„Já mám sexu dost…  o to nejde… ale tebe to neláká? Někde venku, kde by nás mohl někdo vidět…?“

„Ty jsi úchylnej!“ vyštěkla a chtěla vstát z postele, ale Eddie ji zadržel.

 

147.

 

„No, tak počkej… byl to jen nápad… nemusíš se hned urážet!“

„Najdi si na ty tvoje sexuální choutky někoho jinýho, jasný?“

„Ale no tak, Sab… vždyť ty víš, že tě mám rád! Nech toho, prosím,“ omlouval se.

„Tak dobrá,“ řekla po chvíli, „,ale už se o tom nebudeme bavit!“

„Dobře… slibuji,“ řekl a usmíval se. „A… můžu…?“

„Co zas?“ zeptala se protivně.

„Můžu ti to teď udělat?“

 

148.

 

Po chvíli splnil to, co chtěl a doufal, že to Sab potěšilo natolik, že už na něj nebude naštvaná.

 

*Konec jedenáctého dílu...*

 

12. díl