659.

 

Dennis se zrovna vrátil z Anglie. Na letišti byl trochu chaos, protože se opil a byl sprostý na letištní personál, takže se jeho let zpozdil. Když vešel domů, tak našel Audrey, jak si čte v obýváku.

„Ahoj,“ pozdravil a prohlížel si jí. „Suz spí?“

„Čau,“ odpověděla stroze a ani se na něj nepodívala. „Je ve školce.“

„Ve školce?“ zopakoval a přisedl si k ní. „Jak to?“

„Tak to,“ opáčila a jeho přítomnost jí rozpumpovala krev žilách.

„Někdo tady za tebou byl?“ zeptal se, protože měl podezření, že viděla tu kazetu, když se takhle chovala.

„Jo,“ hlesla.

„Kdo?“ zeptal se a polkl nasucho.

„Teď doučuji dva studenty angličtinu,“ oznámila mu.

„Vážně?“ vyhrkl a spadnul mu kámen ze srdce.

„Dennisi,“ vydechla a odložila knihu. „Co se s tebou děje?“

„Se mnou? Nic… jsem v pohodě… a ty jsi taky v pohodě?“ říkal a byl nervózní.

„Ne, já nejsem v pohodě,“ odpověděla hořce. „Celý dlouhý noci, když jsem nemohla spát… jsem si říkala, koho jsem si to proboha jen vzala?“

„Audrey, já…“

„… mlč!“ zarazila ho. „Chci, aby sis vybral. Buď já a Suzanne a nebo ta tvoje pitomá práce. Chci, abys byl zase jako dřív. Hrozně mi chybí ten starej Dennis.“

Koukal se jí do očí a všechno si začínal uvědomovat.

„Audrey, musím s tebou o něčem mluvit,“ pronesl tiše a ona měla neskutečný strach, co z něj vyleze.

 

660.

 

Travic stále nemohl pochopit, co se stalo. Skutečnost, že přišel o Rachel prostě nedokázal vstřebat. Celé jeho tělo a mysl se tomuto faktu bránila.

„Pane Slangu,“ přišel k němu doktor. „Zpráva se zdá být jasná. Vaše žena měla aneurysma. Náhlé krvácení z prasklé cévy blízko místa, kde jsme odoperovali nádor. S tímto možným problémem jste byli před operací seznámeni.“

„Jo,“ odfrknul. „Ale… mohl jsem být doma dřív a zachránit jí!“

„Pochybuji o tom,“ prohlásil, „zřejmě se jí udělalo nevolno a nestačila ani zvednout telefon, takže to bylo náhlé a rychlé. Takže kdybyste tam byl dřív, tak by to mělo stejný průběh.“

„A… cítila...“ odmlčel se a podíval se stranou. V očích měl slzy a nervózně přešlápnul. „… bolelo jí to?“

„Jsem si jist, že netrpěla,“ odpověděl přesvědčivě a Travic si zakryl dlaní červené oči ze kterých tryskaly slzy.

 

661.

 

Dennis řekl Aud celou pravdu o Ashley. Chvíli jen tak oddychovala a koukala do zdi, ale pak se zvedla a vyletěla. Na spánku měla naběhlou žílu a myslela si, že každou chvíli vzteky vybouchne.

„Tak tohle… tohle…“ křičela a začaly jí pálit oči. „Tos posral!“

Chvíli se na něj dívala a pak vyběhla z obýváku nahoru do ložnice. Deny jí následoval.

„Aud, prosím,“ říkal, když viděl, jak si balí věci. „Tohle jsem nechtěl. Miluju tě!“

„Budu se Suz u Sabiny,“ informovala ho chladně.

„Mluv se mnou,“ hlesl a klepal se mu hlas.

„Nechci tě teď vidět,“ ozvala se a dala Suzannin svetřík do tašky.

„Přece tohle všechno neskončí, kvůli tomuhle? Chci být s váma… jste můj život! Kvůli vám jsem vydržel v tý práci!“ říkal zoufale.

„Jo, házej to na nás!“ zahodila do tašky další kupu věcí. „Ty víš, že je tisíc jinejch způsobů, jak bychom se mohli uživit a být přitom víc spolu. Vůbec si s náma nebyl… a i když jo, tak jsi byl duchem nepřítomnej. Tohle nejsi ty. Myslím, že jsem tě ztratila… ale teď už to není moje vina jako tenkrát.“

Posbírala pár posledních věcí a i přes horlivé přemlouvání odjela pryč. Vyzvedla Suz ze školky a objevila se u Sabiny doma. Ta se pro změnu neschovávala před Davidem, ale cpala se sladkým, aby zajedla žal, který jí způsobila pravda o Tomovi a Bridg.

 

662.

 

Bridget se usmířila se svou matkou. Řekla jí o Tomovi a Gina je pozvala na večeři.

„Jako malá si dělala čepici z alobalu a pak nocovala vzadu za barákem ve stanu a říkala, že čeká ufo,“ vyprávěla Bridgetina matka. „O pár let později… v tom věku, kdy děvčata začínají zajímat kluci… přišla s masožravou květinou. Neustále byla ve sklepě a dělala tam nějaké pokusy. Myslím si, že to má všechno po otci. Mě totiž spíš zajímali ti chlapci.“

Tom se usmíval a cítil se fajn. Přemýšlel o tom, že Bridg navrhne, aby Gina bydlela s nimi. Přeci jen už se těžko pohybovala a samota nikdy pro nikoho nebyla dobrá.

„Mami,“ hlesla a usmívala se, „neříkej mu už nic víc o mém dětství… ještě jsem ho k tomu oltáři nedostala.“

 

663.

 

Chris a Deina spolu byli zase bruslit. Včera byli u něj doma a objednali si spoustu jídla z pizzerie. Pak si pustili Rockyho jedničku a dvojku a u trojky usnuli v obýváku na zemi. Když se pak Deina probrala měla na břichu kousek pizzy a cibuli ve vlasech. Po tom, co se zbavila toho bordelu mrkla na Chrise, který jí spal na rameni a všimla si, že má na tváři kečup a kousek šunky. Chtěla mu jí sundat, ale vzbudil se a koukal na ní tím nejdivnějším pohledem a když mu vysvětlila, co dělá, tak se začal hrozně smát a vděčně jí poděkoval.

„Nevím, co si bez tebe počnu v tý Americe,“ řekl Chris. „Jsem si zase na tebe tak zvyknul.“

„Ale tak…“ vyšlo z ní. „… máme na sebe ICQ, takže alespoň budeme mít nějaký kontakt.“

„To jo, ale nebude to ono,“ podotkl. „Víš, jak to myslím.“

„Jo, vím,“ přitakala a začal jí zvonit mobil. „Počkej chvíli.“

Zmáčkla zelené tlačítko a představila se. Byl to její kolega z práce Bruce. Občas se vídávali na chodbě a společně s ostatními i na obědě. Dnes s ním jela z práce výtahem do přízemí a celkem hezky si za tu chvilku popovídali.

„Bruci, co, že voláš tak pozdě?“ zeptala se.

„Přemýšlel jsem a chtěl bych tě někdy pozvat na večeři,“ ozval se a ona byla zaražená. Byl to přeci jen fešák a sympaťák. „Co děláš zítra?“

„No, víš…“ usmála se nervózně a promasírovala si čelo, přičemž mrkla po Chrisovi, kterého její rozhovor nadmíru zajímal. „Zítra? Tak jo,“ souhlasila rozpačitě.

„Takže v sedm si tě vyzvednu. Bydlíš v tom velkým paneláku v Nový ulici?“ ptal se Bruce.

„Jo, přesně tam. Je to číslo osm,“ doplnila.

„Už se moc těším,“ řekl vesele.

„Já taky. Měj se,“ řekla a zavěsila.

Chris jí spaloval pohledem. Kdyby jen teď mohla vědět na co myslel. Dala by za to všechno!

„Kdo to byl?“ zeptal se po chvíli ticha Chris. „Přítel?“

„Kolega z práce,“ odpověděla. „Žádného kluka nemám… vztahy nějak nepěstuju. Vždycky to dopadlo katastrofálně.“

„Aha,“ pronesl s podivem v hlase. „Ale jdeš s ním na rande?“

„Proč ne? Je milej,“ slyšela se Deina říkat.

„Nechoď,“ vyšlo z něj pevně. Zastavili se a znovu stáli tváří v tvář.

 

664.

 

„Můžete tady zůstat, jak dlouho chcete,“ řekla klidně Sabina. „Zejtra jdu do práce… v ledničce něco málo najdete. Klíče ti nechám v zámku.“

„Jsi moc hodná, Sab,“ zašeptala stále zdrcená Audrey. „Nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo. Myslela jsem, že to bude v pohodě.“

Sabina se napila kávy a chytla svou kamarádku za ruku. Po tom, co si vyslechla tu hrůzu o Dennisovi, tak se jí udělalo blbě.

„Je mi to tak líto!“ prohlásila. „A myslíš si, že ho to mrzí?“

„Určitě jo… možná si to vážně nepamatuje nebo jo? A co to je za ženskou? Jak může taková svině vůbec existovat? Nejradši bych jí plivla do ksichtu,“ uvažovala nahlas a pak zakroutila hlavou. „Půjdu zkontrolovat Suz a lehnu si. Bylo toho na mě nějak moc.“

„Dobře,“ hlesla a sledovala jí, jak odchází. „A Audrey?“

„Jo?“ otočila se na ní.

„Mám tě moc ráda!“

„Já tebe taky,“ usmála se.

 

665.

 

Po Deinině otázce „proč?“ ji Chris popadnul a políbil jí. Byla to neuvěřitelná směsice pocitů, až se jim z toho točila hlava, ale oba si přáli, aby to nikdy neskončilo.

 

666.

 

Bridget a Tom se oddávali sexuálním radovánkám. Tom se totiž zmínil po cestě domů o návrhu, aby Gina bydlela po svatbě s nimi a ona z toho byla natolik nadšená, že se na něj hned po zabouchnutí dveří vrhla. Také se domluvili, že by prodali své byty a koupili nějaký pěkný domek, kde by měli jak oni, tak i její matka soukromí a její dům nechat pronajímat nebo také prodat, podle toho, co si Gina vybere. Když se o tom později Bridg své mámě zmínila, tak ta se slzami v očích souhlasila. Byla ráda, že bude moci být se svou dcerou, kterou nadevše milovala a také s jejím slušně vychovaným budoucím manželem.

 

667.

 

Dennis se sešel následující den s Derenem. Hodinu na to měla začít porada na které mělo padnout jméno nového generálního ředitele firmy. První přišla Ashley. Tvářila se nadmíru spokojeně a vrhala vítězné pohledy směrem k Dennisovi. Ten je ignoroval. Měl jiné starosti.

„Posaď se, Ashley,“ řekl Deren. „Dáš si kávu?“

„Počkám až začne porada,“ prohlásila a usmívala se.

„Víš,“ odkašlal si, „tu poradu budeme muset zrušit.“

„Co? Proč?“ vyhrkla.

„Protože se situace poněkud zkomplikovala,“ odpověděl klidně a napil se ze svého šálku kávy.

„Zkomplikovala?“ opakovala po něm a zmateně se podívala na Dennise.

„Tady Dennis dal výpověď,“ opáčil, „a jak moc dobře víš… chtěl jsem nominovat právě jeho. Žádného jiného kandidáta nemám v záloze. “

„Ale, tati…“ sykla naštvaně. „Jsem tady já!“

„Snažila jsi se zbytečně, Ashley,“ řekl Deren. „Ať už jsi si Dennisovu rezignaci pojistila jakkoliv, tak to bylo k ničemu. To místo není pro tebe!“

„Tys mluvil,“ vyštěkla směrem k Dennisovi.

„On? Nic mi neřekl,“ prohlásil Deren. „Znám tě až moc dobře a vím, že jsi to místo chtěla za každou cenu. Dennis říkal jen něco o rodinných problémech. Že by jsi za ně mohla ty?“

„Co jsem ti k čertu udělala?“ vykřikla zlostně. „Jsem tvoje dcera! Ta firma je z části i moje. Postarám se o ní líp než kdy ses staral ty!“

„O tom pochybuji. Promluvíme si později v klidu. Myslím, že toto není vhodné místo na takové citové výlevy,“ říkal chladně. „Jdu zrušit tu poradu.“

„Můžu jít?“ zeptal se Dennis.

„Nerozmyslíš si to?“ opáčil Deren.

„Ne,“ pronesl pevně a vstal. Ve dveřích se ještě otočil. „A Ashley… nestála jsi za nic!“

 

668.

 

Sabina byla poprvé po dlouhé době v práci. David okolo ní celý den chodil a vůbec nepromluvil. Hrozně jí to mrzelo. Snažila se vyhýbat jeho vyčítavým pohledům a věnovat se své práci.

„Sluší vám to, paní Myšková,“ prohlásil David, když se podíval na poslední zákaznici Sabiny.

„Ó, děkuji,“ začervenala se. „To Sabinka. Má zlaté ruce!“

„Jo, to má,“ souhlasil a kouknul jmenované do očí. Ucukla pohledem a zkasírovala paní Myškovou. Dostala tučné dýško a začala uklízet. Měla divný šimravý pocit v podbřišku a hrudi. Tohoto okamžiku se bála celý den.

 

669.

 

David ji zatarasil cestu, když šla zhasnout.

„Můžu s tebou na chvíli mluvit?“ zeptal se.

„Jo,“ vydechla a byla trochu vyděšená.

„Jaká byla dovolená?“ zeptal se po chvilce a prohlížel si její tvář.

„Co?“ vyhrkla. „Eu, teda… jo, bylo to supr. Fakt skvělý.“

„Supr a skvělý… to musel bejt teda nářez!“ prohlásil. „Mno, tak po víkendu se tu zase uvidíme. Měj se, Sabino.“

„Ty taky,“ hlesla a sledovala ho, jak odchází. Co to mělo znamenat?

 

670.

 

Travic byl navštívit Rachelin hrob. Bylo pár dní po pohřbu na kterém se sešlo pár lidí. Rachelina matka Tracy byla absolutně zoufalá a celou dobu hystericky plakala a dávala to za vinu své výchově. Její nový přítel Stan se jí snažil ukonejšit, ale nebylo to vůbec platné. Přišli i její kamarádi ze školy a vypadali otřeseně. Pro všechny to byl hrozný šok. Ty nejtěžší a nejtemnější chvíle v životě, ale prožíval Travic. Ztratil jedinou osobu, kterou v životě miloval. Vzpomínal na tu puberťačku, která za ním běhala a dělala mu naschvály… na to, jak změnila jeho život a naplnila ho láskou. Začal brečet.

„Ach, Rachel,“ vzlykal. „Tolik tě miluju… co tady teď bez tebe mám dělat? Tak moc to bolí… tak moc… že nevím, jestli to zvládnu.“

Utřel si z obličeje horké slzy.

„Dneska jsem doma uklízel… a našel jsem tvůj deník,“ říkal roztřeseně. „Neměl jsem odvahu ho otevřít… bylo to tvoje soukromí a neboj… nedostane se do špatnejch rukou… schovám ho. Víš, byla jsi pro mě celá budoucnost a já fakt nevím, co bude dál. Je to tak brzo a nikoho teď nemám… no, trenér mi dal pauzu… řek, ať jsem doma, jak dlouho budu chtít, ale já se chci vrátit, co nejdřív… doma je to teď takový velký a prázdný.“

Pohladil náhrobní kámen.

„Tak já už jdu, Rachel,“ šeptl a z úst mu vyšla pára. „Doufám, že se tam máš dobře a že ti nic nechybí. Vždycky jsem tě miloval a vždycky tě milovat budu! Nikdy nezapomenu.“

 

671.

 

Dennis čekal před barákem Sabiny a číhal na Audrey. Stál tam už asi dvě hodiny, když se objevila.

„Co tu chceš?“ vyštěkla naštvaně, když ho uviděla.

„Prosím tě,“ vydechl, „vyslechni mě!“

Bylo to už něco přes týden, co se neviděli. Jedenkrát měl možnost vidět Suzanne a to když byla Audrey pryč.

„Nemám čas…“ sykla. „Za chvíli doučuju.“

„Jestli si mě někdy měla ráda, tak mě vyslechneš!“ prohlásil a chytnul jí za ruku, aby nemohla odejít. Pohlédla na něj a nic neříkala. „Skoncoval jsem s tím… dal jsem výpověď.“

„Gratuluji… doufám, že ti to přinese štěstí,“ opáčila bez zájmu a Dennis ji musel znovu zastavit.

„Audrey… miluju tě a Suzanne a bez vás můj život nemá smysl!“ říkal a byl promrzlej. „Vím, že jsem se vám nevěnoval, ale chtěl jsem vydělat, co nejvíc peněz a být co nejlepší… kvůli vám! Přepísknul jsem to… a moc dobře si to uvědomuju a máš plný právo se na mě zlobit a rozvést se se mnou… jen tě chci poprosit o odpuštění! Promiň mi to. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit a ty to víš. Hrozně moc mi chybíte.“

Audrey začala rychle mrkat, aby zahnala slzy. Bylo to pro ni hrozně těžké. Dívala se mu do očí a jediné, co věděla bylo to, že ho hrozně moc miluje.

 

672.

 

Chris navštívil Deinu. Skoro jí ani nepozdravil a začal na ní chrlit:

„Pojeď příští týden se mnou!“

„Cože?“

„Pojedeme spolu do Ameriky…“ říkal a hleděl jí do očí.

„To je nemožný, Chrisi,“ prohlásila a kroutila hlavou. „Nemůžu odejít takhle narychlo z práce.“

„To všechno zařídím,“ mávl rukou. „Jen řekni, že jo!“

Zhluboka se nadechla. Poslední dobu spolu trávili ještě častěji než před tím a bylo jim nádherně.

„Tak jo,“ usmála se nakonec. „Pojedu s tebou!“

„Vážně?“ vyjekl šťastně.

„Miluju tě!“

„Já tebe taky,“ přitakal a políbil jí.

V Americe nakonec zůstali déle, než předpokládali. Pronajali si tam byt a zasnoubili se. I když Deinino loučení s rodinou, Audrey a Sab bylo hrozně těžké, tak jí to všichni moc přáli.

 

673.

 

Audrey ho po chvíli mlčení objala a vyjádřila tím tak vše. Dennis zavřel oči a tisknul ji k sobě, tak pevně, jak jen to šlo. Těšil se až se se Suzanne vrátí do jejich domu… do jejich společného domova.

 

674.

 

Něco kolem odpoledne Travic zazvonil na zvonek snobského sídla. Vylezli dva starší lidé.

„Travici,“ ozval se muž a žena po jeho boku se zaraženě usmála. „Co tady děláš?“

„Přišel jsem se vám omluvit za to, jak sem se k vám choval,“ vydechl. „Je mi to líto.“

„Ach, bože,“ vyšlo z ženy a schovala si obličej do dlaně a začala plakat.

„Mami, nebreč, prosím,“ chlácholil Travic svou matku. „Chtěl sem se zeptat, jestli bych s váma teď nemohl nějakej čas bejt, ale pochopím, když řeknete, že ne. Udělal jsem vám spoustu hnusnejch věcí. Který mě hrozně mrzej.“

Oba na něj koukali a Olívia stále plakala.

„Co ti trvalo tak dlouho?“ zeptal se jeho otec. „Čekali jsme tě dřív.“

„Promiň, táto,“ řekl.

„Tak pojď dál… dáme si něco ostřejšího a zahrajeme si kulečník,“ řekl Trent. Měl stejný hlas jako Travic a byl mu podobný.

„Přišla by ti k chuti bábovka? Právě jsem pekla,“ říkala Olívia, když společně zacházeli domů.

 

675.

 

Když se okolí měnilo z bílé barvy na zelenou a někde za dveřmi už netrpělivě čekalo jaro, tak Sabina Smailová zápasila venku s knihami s účesy. Měla si je projít přes víkend, protože Audrey a Suzanne potřebovaly nový sestřih.

„Můžu helpnout?“ objevil se David.

„Je, já se lekla,“ vyjekla a narovnala se. „Au, moje záda. To je pech. Jsi tu jako na zavolanou.“

„Tak ukaž,“ usmál se a vzal knihy. „Mimochodem… máš potom čas?“

Sab zapřemýšlela. Na svatbu Bridget a Toma se nechystala jít a zapškle se užírat nudou rozhodně nehodlala.

„Co podnikneme?“ usmála se na něj.

„Určitě už na něco přijdem,“ opětoval jí úsměv a následoval jí k ní domů.

 

 The end

 

.:Konec šedesátého dílu:.