638.

 

Po 2 dvou týdnech

 

Audrey se Suzanne doplnila jídlo a vodu psům. Začínaly být docela mrazy a tak se obávala toho, že je bude muset přestěhovat do domu. Se strýčkem Rupertem to bylo pořád stejné a tak už ztrácela naději na to, že se k němu ještě kdy vrátí.

„Podívej na Fifi jakou má kostičku,“ říkala své dceři. Ta z nich ale měla obrovský strach a schovávala si obličej do Audryiných vlasů.

„Neci, mami, ploším,“ žvatlala a pofňukávala.

„Ale no tak. Neboj se jí. Je moc hodná,“ promlouvala jí do duše, ale vůbec to nepomáhalo. „Tak dobře. Jdeme udělat něco dobrého k jídlu. Přijde nás navštívit teta Sabina. Tatínek určitě zase vysedává u počítače, takže mu tě na chvíli šoupnu.“

V poslední době měl Dennis v práci velký fofr. Musel pracovat i doma, aby vše splňoval na čas. Fúzovali s nějakou větší firmou a tak ho potřebovali takřka 24 hodin denně. Nemohl si dovolit, aby něco pokazil, neboť jeho boss byl absolutní rapl a zřejmě by mu nedělalo nějaké velké potíže ho vyhodit.

 

639.

 

Deina se zrovna osprchovala a chystala se jít nakoupit, protože toho doma moc neměla. Na týden přežití jí stačilo deset rohlíků a třicet deka eidamu. Občas dostala chuť na sladký a tak si skočila na zmrzku do KFC nebo do Meka. Když si brala peněženku a bundu, tak zaslechla zazvonění. Trochu jí to zmátlo, protože jediný s kým se bavila a kdo by v tuto hodinu mohl přijít byl Tom a Bridget, ale ti poslední dobou jaksi nekomunikovali. Otevřela dveře a uviděla za nimi stát Chrise. Spadla jí čelist a srdce jí začalo pumpovat jako šílené.

„Ahoj Dei,“ usmál se příjemně. „Neruším?“

„Chrisi,“ vyšlo z jejích úst přiškrceně. „Co tady děláš?“

„Tvoji rodiče mi řekli, kde bydlíš,“ vysvětlil, „tvé mobilní číslo nefungovalo a tak jsem zavolal na pevnou… no a tam mi tvůj táta řekl, že jsi se odstěhovala. Byl jsem překvapený, že už jsi zpátky. Jen jsem to tak zkusil. Už je to pěkně dlouhá doba, co jsme spolu mluvili naposledy.“

„To jo,“ hlesla. Nemohla uvěřit, že ho vidí. Nebyl to jen sen? I přes to, že se opravdu hodně dlouhý čas nevídali si na něj Deina každý den chtě nechtě vzpomněla. Když před těmi lety zjistila, že čeká dítě se svou přítelkyní a že si jí bude brát, tak se zdekovala do ústraní. Naposledy kdy se viděli, tak se  procházeli v parku a Deina už byla rozhodnutá s čím na něj vyrukuje, aby se s ní nijak dál nespojoval. Nalhala mu, že odjíždí do Ameriky za svým přítelem. Myslela si, že se zeptá na její e-mail či Skype nebo ICQ kontakt, ale on jen mlčel a říkal, že si přeje, aby byla šťastná. Utvrdilo ji to v tom, že má svůj život a že v něm nemá co dělat.

„Takže ti to nakonec nevyšlo?“ zeptal se, protože ona byla jako zmražená a nic neříkala.

„Co máš na mysli?“

„Ten kluk v Americe,“ řekl a prohlížel si její obličej. Změnila se a to nejen díky plastické operaci nosu. Byla z ní dospělá žena. Chrisovi už bylo třicet, ale pořád vypadal stejně.

„Jo, tohle,“ usmála se a pohlédla stranou. Zakroutila hlavou. „Ne, nevyšlo to. A co ty a Alison?“

„Jsme rozvedení,“ opáčil a neustále ji spaloval pohledem, „ale to už asi rok. Před rokem a půl z ní vypadlo, že to Klér nemá se mnou.“

„Co?“ zareagovala a byla šokovaná. Přikryla si rukou ústa. „To snad nemyslíš ani vážně?“

„Bohužel jo,“ prohodil a usmál se. Podíval se na její bundu v ruce. „Někam se chystáš?“

„Jen na nákup,“ odpověděla.

„Můžu tě někam hodit… jsem tady autem,“ nabídl se. „A pak můžeme zajít na čaj nebo kafe.“

„Tak… jo,“ souhlasila a snažila se zaklimatizovat.

 

640.

 

„Mohl bys, prosím, vzít na chvíli malou? Jdu udělat večeři,“ přišla za ním. Dennis na ně ani nepohlédl a dál něco cvakal do počítače. „Deny?“

„Jo?“ pohlédl na ní zmateně.

„Tak vezmeš jí?“ zopakovala svou otázku otráveně.

„Počkej, ale já teď…“ opáčil, ale když si všimnul zlostného výrazu v její tváři, tak si Suzanne položil na klín. „Zlato? A jak dlouho to bude trvat? Musím něco důležitého dodělat a Suz mi tady vždycky mlátí do klávesnice.“

„Asi půl hodiny,“ pronesla a snažila se zhluboka dýchat, aby na něj nevyjela. Kdy naposledy si na ně udělal čas? Ani na Silvestra s nimi nebyl. Mrzelo jí to, ale věděla, že nebýt té práce, tak by neměli vůbec žádné peníze. Přemýšlela o tom, že by brala na doučování angličtiny domů nějaké studenty a Dennis by si mezitím mohl hledat klidnější práci, ale sotva takhle vše zvládala a ani nevěděla, jestli by vůbec chtěl. Zdálo se jí, že ho práce bavila, což bylo překvapivé, protože ze zpočátku jí nemohl ani vystát. „Zvládneš to?“

„Ale jo,“ odseknul a dal pryč ruku Suzanne z mezerníku. „Příští týden letím do Anglie na ten meeting a musí to být hotové. Musí to být perfektní!“

Aud zašla do kuchyně a vyndala ingredience na večeři a když už měla otevřenou ledničku, tak z ní vyndala bílé víno a nalila si dvě deci.

 

641.

 

Tom a Bridget byli pořád spolu. Nemohli se nabažit jejich propuknuté lásky. Od té noci, kdy se po svatbě odebrali páchat erotické činy, nespali ani jednu noc bez sebe. Buď byla Bridg u Toma nebo on u ní.

 

642.

 

Sab dorazila něco po deváté. Chvíli mluvila o tom, jak se omluvila Davidovi a jak se znovu vrátil do jejího podniku, aby jí pomáhal. Mezitím najala i pár dalších lidí na výpomoc, protože se kadeřnictví rychle stávalo populárním a práce tím pádem přibývalo.

„A kde je Dennis?“ zeptala se náhle.

„Vzal si jídlo k počítači,“ odpověděla stroze. „Ještě, že už Suz spí. Mám chvíli pokoj od jejího neustálýho kňourání. Hned bych odjela někam k moři… alespoň na týden a jen se válela na pláži a pila piňakoládu. Ale mám smůlu… to Dennis teď pojede na týden pryč a já budu trčet tady… se Suzanne a s těma čoklama. Jsem ztroskotanec!“

„Kolik jsi vypila toho vína?“ pohlédla na ní Sabina.

„Asi půl litru,“ odpověděla, „já chci jenom říct, že mám taky právo na život. Říkala jsem, že chci mít Suzanne neustále po boku, ale někdy je prostě potřeba vypnout.“

„Měla bys promluvit s Dennisem,“ navrhla a uřízla si kousek kuřecího řízku, který si následně strčila do pusy.

„Promluvím s ním až se vrátí z tý Anglie,“ souhlasila. „Ještě jsi neřekla, jak se vlastně vyvíjí tvůj vztah s Davidem?“

„Vždyť jsem o něm už mluvila,“ podotkla.

„Ale neřekla si podrobnosti,“ opáčila. „Chci vědět, jak se k tobě chová a jestli se z toho něco vyvrbí?“

„Možná… nevím,“ váhala Sab. „Zdá se, že jsme dobří kamarádi. Chodíme spolu nakupovat… do kina a kalit. Poznala jsem pár jeho přátel, ale nikdy jsme spolu neměli nic víc. Třeba je to tak správně… co já vím?“

„A chceš ho?“ zeptala se.

„Chci,“ odpověděla rozhodně. „Moc ho chci. Je to fakt skvělej chlap. Zajímají ho stejný věci jako mě. Máme stejný styl humoru a tak. Prostě jsme naladěni na stejnou notu.“

„Víš co udělej?“ pronesla Audrey a napila se zhluboka vína. „Pozvi ho k sobě. Uvař dobrou večeři, pěkně se ohoď a svěď ho! Koho ty bys nedokázala dostat? Budeš čekat na to, až ho klofne jiná a pak ke mně budeš chodit brečet, že jsi neudělala první krok?“

„Máš pravdu,“ pokývala souhlasně hlavou a pohlédla ven z okna. „Přesně tohle udělám!“

 

643.

 

„Ty jo… venku je fakt hrozná zima,“ oklepal se. „Ještě, že jsem si vzal tu bundu z auta. Kdyby jen nebylo parkoviště tak daleko od týhle hospody.“

Deina se koukala po číšníci, která je zřejmě právě zaregistrovala. Působilo jí značné problémy dívat se Chrisovi do očí.

„Dá se to… bude hůř,“ prohodila a sledovala, jak k nim přichází číšnice. „Dala bych si laté a matonku.“

„A vy?“ zeptala se Chrise, který se stále díval na Deinu.

„No, já…“ poškrabal se ve vlasech, „dal bych si čaj a kolu.“

Když odešla, tak bylo ticho.

„Stalo se něco?“ zeptal se.

„Ale ne,“ odpověděla. „Omlouvám se, ale…“

„Ale?“

„Víš… spousta věcí je jinak a,“ koktala a řeč jí poněkud vázla. „Vlastně o tom nechci ani mluvit.“

„Dobře,“ kývnul. „Nemusíš o tom mluvit. Prostě… si uděláme hezký večer, tak jako tenkrát. Co ty na to?“

„Okej,“ přikývla.

„Jen jestli teda chceš,“ nadhodil.

„Jasně, že chci, Chrisi,“ řekla a poprvé za tu dobu, co spolu byli venku se mu podívala do očí. A bylo to tu znovu. A bylo to ještě silnější než tenkrát. „Vždycky jsem chtěla.“

 

644.

 

Před operací

 

Minulý týden se zjistilo, že je Rachelin nádor operovatelný a tak stanovali na dnešní den operaci. Rachel dostala na výběr, jestli chce operaci podstoupit a společně s Travicem se domluvili, že to bude nejlepší řešení. Travic za ní jezdil každý den do nemocnice a byl tam vždy do té doby, než ho vyhodili kvůli návštěvním hodinám.

„Mám strach, Travici,“ šeptla po tom, co odešla sestra, která jí změřila teplotu.

„Neboj se, lásko,“ prohlásil a snažil se nedat na sobě znát své obavy. „Věřím, že to bude v pořádku!“

„Chci… abys věděl, že tě miluju a že jsem tě vždycky milovala,“ hlesla a po tvářích se jí rozlily slzy.

„Rachel… tohle já nechci slyšet… nesmíš se vzdávat!“ říkal tvrdě a přisedl si k ní. Utřel jí slzy a prohlížel si její tvář. „Musíš věřit, že se to povede. Nemůžeš mě tady přece nechat! Bojuj!“

Pohlédla na něj. V očích se jí zračilo zoufalství a prázdnota. Do pokoje vešel doktor a sestra.

„Dobré ráno,“ pozdravil doktor Berger. „Tak už budeme muset jít.“

Travic se otřásl hrůzou. Pohladil Rachel a políbil jí na čelo a ústa. Pak jí stisknul pevně ruce a řekl, že jí miluje. Když si Rachel nasadila boty a odcházela spolu se sestrou a doktorem na operační sál, tak se na něj ještě otočila.

„Já to dokážu!“ řekla a Trav na ni byl neskutečně hrdý. Kdyby jen mohl, tak by to vše převzal na sebe.

 

645.

 

Bylo to sotva pár dní, co Chris znovu vstoupil do jejího života a už v tom byla zase až po uši. Když jí včera volala Audrey s tím, že Dennis odjel a jestli nechce přijít, tak se hned sebrala a jela za ní. Doma jí to všechno vyklopila. Celé to pořešily a Aud si připadala jako nějaká poradkyně svých kamarádek. Poradila jí, ať mu řekne pravdu a ona usoudila, že jestli se s ním chce dál stýkat, tak bude muset.

K večeru se u ní stavil se sýrovo salámovou pizzou. Byla mile překvapená a pustila ho dál.

„Když jsem viděl, jak se stravuješ, tak jsem se rozhodl udělat malé zpestření,“ usmál se Chris a kousnul si do svého kousku. „A jak bylo v práci?“

„Ale šlo to,“ odpověděla. „Díky za tu pizzu… fakt jsi mě potěšil.“

„A to ještě není všechno,“ vyhrkl, „počkej tady!“

 Zvednul se a přešel ke svému batohu v předsíni. Rozepnul zip a vyndal z něj tři DVDčka. Pak se vrátil.

„Byl jsem cestou sem v půjčovně,“ prohodil, „máme tedy program i na pak… jestli teda chceš!?“

„Proč se mě pořád ptáš, jestli chci?“ rozčílila se. „Kdybych nechtěla, tak tě ani nepustím dál. Nebo ti přibouchnu dveře před nosem, ne?“

„Promiň,“ ozval se sklesle, „já jen chci… aby ses měla fajn!“

„To ti na tom tolik záleží?“ zeptala se a hleděla do jeho obličeje.

„Vždycky mi záleželo,“ přiznal se. „Vím, že je to asi trochu trapný po těch letech… ale když jsem tě znovu uviděl, tak se všechny ty pocity k tobě vrátily tak hrozně rychle… jako kdybys nikdy nikam neodjela.“

„Jo…“ vydechla a měla ty samé pocity a to ji také popostrčilo k jednání. „Vlastně jsem nikam neodjela.“

„Jak to myslíš?“ zeptal se a Deina vyrukovala s pravdou. Chris hleděl do talíře a dlouho nic neříkal. „Proč jsi něco neřekla?“

„Nemohla jsem ti to dělat ještě těžší,“ opáčila. „Zlobíš se moc?“

„Ale ne,“ zakroutil hlavou a podíval se jí do očí. „Jen mě to trochu překvapilo. Myslel jsem si… že jsme prostě jen kamarádi.“

„Dokážu zamilování solidně maskovat,“ usmála se a Chris jí úsměv opětoval. Cítila se o hodně líp i když si pro sebe nechala fakt, že ty city nikdy nepolevily.

 

646.

 

Sabina naplánovala večeři. S jídlem jí musela pomoct Audrey, protože ona sama vařit vůbec neuměla. Zvládla by možná jen špagety a to by se fakt nehodilo.

„Ty mi kradeš jídlo,“ zasmála se. „Ale vždyť máš to samé co já!“

„Já vím,“ prohodil, „nekradu ti ho, ale chci tě nakrmit. Tak otevři pusinku… a za maminku.“

Sabina otevřela pusu a nechala si do něj dát sousto. David sledoval, jak ho žvýká a přišla mu hrozně roztomilá.

„Dneska ti to sluší,“ pochválil ji, „něco slavíme?“

„Ale ne…“ hlesla. „Jdu pro víno.“

„Ale já jsem tady autem,“ opáčil a díval se, jak nalévala do skleniček červené víno.

„Tak tady budeš spát,“ rozhodla a když se mu podívala do očí, tak v nich objevila jiskřičky. „Máš s tím problém?“

„Možná,“ pokrčil rameny a čekal až se vrátí se sklenkami.

„Jakej?“ odvážila se zeptat a netrpělivě čekala na odpověď.

„No, já jsem doma zvyklej spát nahej, tak doufám, že s tím nebudeš mít problém ty,“ odpověděl a napil se vína. Sabina zalapala po dechu.

„To já taky,“ sdělila mu i když to nebyla pravda. Jen ho chtěla trumfnout.

 

647.

 

Po nekonečných třech hodinách se objevil doktor Berger.

„Pane Slangu?“ oslovil ho a vypadal vyčerpaně. Travic vyskočil ze sedačky a postavil se před něj. „Podařilo se nám vyoperovat nádor. Operace probíhala bez problémů a Rachel je stabilizovaná.“

Travicovi se neskutečně ulevilo. Několikrát si přemítal, jaké by to bylo, kdyby mu řekli, že to Rachel nepřežila. Při tom čekání myslel na spoustu věcí.

„Děkuji vám,“ hlesl vděčně a stiskl doktorovi ruku a on se usmál.

„Budeme monitorovat Rachelin stav. Samozřejmě musí být ještě nějaký čas v nemocnici na pozorování,“ říkal.

„Mohl bych jí vidět?“ zeptal se rozklepaně Trav.

„Určitě můžete, ale spí,“ odpověděl. „Pojďte zavedu vás k ní, ale opravdu jen na chvíli.“

 

.:Konec padesátéhoosmého dílu:.

 

59. díl