608.

 

Holky se sešly v hodinu na které se předem dohodly u obchodu s nejrozmanitějšími kousky svatebních šatů. Praskal ve švech všemi možnými doplňky potřebnými i nepotřebnými ke svatbě. Deina přitiskla nos na výlohu a vypadala jako malé děcko, které touží po nějaké hračce.

„Dokáži si tě představit v každých z nich,“ vydechla úžasem a snila o tom, že by si jedny také vyzkoušela. To přece nevadí, že nemá ženicha, ale mohla by jen zjistit, jaké to je mít na sobě ty bílé šaty. „Tak jdeme?“

„Můžeme…“ řekla Audrey a koukla na svou kamarádku. „Slyšela jsi ten drb?“

„Co máš na mysli?“

„Tu aféru…“

„Kterou?“ zeptala se a začínala být napjatá, když vcházely do obchodu.

„Sabina, Tom a David…“ nadhodila a vrhla se k prvním vystaveným šatům. Deina na ní jen koukala. „Pořád nic? Hm. Takže jsem to přece jen já, kdo tu ví všechno.“

 

609.

 

Rachel se ráno líčila a vzpomínala na včerejší událost v koupelně. Když se osprchovala a oblékla se do spodního prádla, tak se jí zamotala hlava a omdlela. Probudila se asi po hodině na zemi. Bála se, že s ní není něco v pořádku, protože mívala i výpadky paměti a krátké podivné vzpomínky na něco, co si myslela, že je absurdní, aby se mohlo opravdu stát. Ze začátku si myslela, že jde o normální nevolnost v těhotenství, ale postupem času, kdy problémy sílily, tak to zavrhla. Rozhodla se, že navštíví svou obvodní lékařku. Travic byl na týden na soustředění a měl se vrátit zítra.

 

610.

 

Sab dorazila ráno do salónu, ale David tu ještě nebyl. Bylo jí to divné, protože vždycky chodil dřív než ona. Musela si vzít jeho objednanou zákaznici a snažila se tvářit mile i když měla plnou hlavu celé té scény, která se nedávno odehrála. Tom jí dal kopačky. Nechtěl nic slyšet o tom, že s Davidem nic neměla a když se do té příšerné hádky vložil i David, tak ho Sabina poprosila, aby odešel. Nebyl z toho dvakrát nadšený, ale nechal je si celou tu záležitost vyřešit o samotě. Tomovo věty „já ti věřil…“ nebo „dal jsem ti šanci“ bušily v jejích spáncích a nechtěly ustat.

 

611.

 

A po dvou absolutně náročných hodinách probírání se tunou šatů si Aud konečně zvolila ty pravé. Nechtěla nic všedního a bílou barvu neměla moc ráda, tak zvolila trochu ležérnější a modernější styl.

Po tom co si šaty zaplatila a nechala si je zabalit, tak šly s Deinou na oběd.

 

612.

 

Mezitím si Dennise do kanceláře zavolal jeho šéf Deren Green. Trochu ho udivilo, že vedle stála jeho pohledná dcera Ashley. Všichni o ní ve firmě mluvili s úctou, ale jakmile opustili svá místa v kanceláři a všude na firmě se zhaslo, tak o ní nemluvili jinak než jako o největším spratkovi na světě nebo o podlé potvoře. S ním vycházela v celku v pohodě. I když nebyl ve firmě zase tak dlouho a i když ho práce příliš nezajímala, tak vydělával slušné peníze. Jenže v poslední době nějak stoupaly nároky na jeho práci a trochu nestíhal.

„Dennisi, ale co to máte na sobě?“ zeptal se Deren. Ashley ho spalovala pohledem a nikdo nemohl vytušit o čem asi tak přemýšlela. „Zapomněl jste na tu dnešní poradu. Měl jste mít přednášku.“

„O… ovšem,“ chytil se za čelo. Opravdu zapomněl. Když včera uspával Suzanne, tak si před tím nepřipravil oblek na ten dnešní meeting. „Omlouvám se pane Greene, ale prezentaci mám připravenou, jen jsem měl nějaké problémy s čistírnou.“

„No, s tím jsme nepočítali…“ řekl zadumaně a uchopil do ruky stříbrnou propisku. Párkrát jí klepl po stolní desce. „Ashley?“

„Ano, otče?“ pronesla neutrálním hlasem. Měla ho tak zvláštně příjemně hluboký a na ženu jejího kalibru se hodil. Byl sexy.

„Zastoupíš tady pana Walese, ano?“ zeptal se a ona souhlasila. „Dobrá tedy. Přineste tu prezentaci a pro příště už prosím buďte zodpovědnější.“

Dennis vstal a nenapadaly ho jiná slova než „jděte někam“ nebo „polibte si“, ale vynutil ze sebe úsměv a přislíbil, že už se to nikdy nebude opakovat.

 

613.

 

„Dennis bude nadšenej až uvidí ty šaty,“ řekla Deina a nahlédla do jídelního lístku.

„Snad jo…“ usmála se. „Musím zavolat Sabině… za prvé, jak na tom je a za druhé, jestli si na mě udělá čas s tím svatebním účesem. Přece jen je to můj svědek.“

Deina pokrčila rameny a uvědomila si, že má hroznou chuť na hranolky. Audrey vzala do ruky mobilní telefon a vytočila Sabinino číslo.

 

614.

 

„No, jasně, že počítám s tím tvým účesem,“ odpověděla Sabina na Audryinu otázku.

„A co Tom a David? Něco nového?“ ptala se dál.

„Nic. Ani jednoho jsem neviděla…“ řekla. „Za chvíli končím v práci a mám chuť se naprosto opít.“

„Ale to nic neřeší,“ prohodila Aud, „a navíc… musíš mít připravenej žaludek na zítra.“

„Co je zítra?“ zeptala se a pátrala v paměti, co by se mohlo dít.

„Má rozlučka se svobodou… jdeme na diskotéku,“ řekla trochu dotčeně, když zjistila, že si to nepamatuje.

„A jo… promiň,“ řekla. „A bude tam Bridget?“

„Hm.“

„Ty jsi s ní, že to říkáš tak stroze?“

„Ale né… Deina tě jinak moc pozdravuje,“ řekla a prozradila tak její přítomnost.

„Už chápu, ale myslela jsem, že ty dvě se spolu už nebaví… kvůli tomu klukovi nebo co,“ řekla zamyšleně Sab. „No, každopádně… neřeším to a těším se na zítra.“

 

615.

 

Bridget právě dodělala recenzi na Medieval II Total war a na krátký okamžik měla pocit, že jí píská v uchu. Měla chuť na alkohol… vlastně jako každý den. Vzala Whisky a dolila si poslední skleničku. Když dopila, tak jí napadlo, že si na něco skočí do baru. Venku mrzlo, ale stejně si vzala minisukni. Co když by v baru byl někdo, kdo by stál za hřích?

 

616.

 

Tom se zrovna vracel domů z práce. Bridg ho švitořivě pozdravila. Z Tomových úst vyšlo jen jakési „zdar“. Chtěla ho setřít jednou ze svých uštěpačných poznámek, ale najednou se slyšela, jak říká:

„Tome… nezašel bys se mnou na skleničku?“

Zastavil se a pomalu se na ni otočil. Rozhodně měl náladu na nic a tak chtěl slušně odmítnout pozvání, jenže nakonec řekl:

„Jo, proč ne.“

 

617.

 

Když v sobě měli flašku Whisky, tak se jim jazyky rozvázaly a mluvili takřka o všem možném i nemožném. Jako za starých časů. Tom vyžvanil Bridg i to co se stalo s ním a Sabinou. Řekla mu na to jen, že to předpokládala, protože ví jaká Sab doopravdy je.

„Víš, že ti to moc sluší, Bridg?“ řekl a chytil její ruku zrovna když mávala na servírku, aby jim nalila další dva panáky.

„Děkuji,“ usmála se na něj a tvářila se svůdně. „Tobě taky. Jako vždy.“

„Víš co… mě na tom celým tak překvapuje?“ zeptal se a ona zakroutila hlavou. „Že jsme do sebe byli tak zamilovaný a nikdy jsme spolu nespali.“

„To jo…“ opáčila a pohlédla na jeho rty. „A myslím, že jsme o hodně přišli.“

„Myslíš?“ zopakoval ochraptěle a měl na ní neskutečnou chuť. „Chci tě...“

„I já tebe,“ hlesla a pocítila vlnu vzrušení. Tom se rozhlédl po baru. Nebylo kde se schovat. Venku byla zima a domů bylo daleko. Záchody bral jako poslední řešení. Ucítil jak se k němu nahnula a potichu mu zašeptala do ucha:

„Už jsi to někdy dělal ve foto budce?“

 

.:Konec padesátéhopátého dílu:.

 

56. díl