3. díl  – Nález, oheň a odjezd na výlet

 

31. 

 

Dnes padl poslední verdikt ohledně známek na vysvědčení a i když Lacey napsala závěrečnou písemku za jedna, tak jí to stejně nepomohlo k tomu, aby ji pan Dé nechal projít. U oběda byla poněkud pochmurná nálada.

„Nechápu, proč nemohl přimhouřit oči a nechat tě projít!“ vztekala se Kate. „Neumím si představit, že bez tebe budu ve třídě.“

„To já taky ne,“ přitakala sklesle. „Dostat toho bídáka, co ukradl tu seminárku pod ruku, tak se neznám! Urvala bych mu palici a hodila ji po panu Dé.“

Matt, který zatím jen poslouchal se po Lacyině poznámce zakuckal.

„Jsi v pohodě?“ zeptala se Lacey svého kluka a praštila ho pořádně do zad. „Víš… v poslední době se mnou skoro nemluvíš… stydíš se za mě, že jsem propadla?“

„Ale ne… to vůbec ne,“ pronesl trochu vyplašeně a hryzalo ho svědomí více než před tím. Netušil, že by to mohlo zajít až tak daleko. „Jen mě to všechno mrzí!“

„Jo, dík,“ odfrkla a pohlédla na Kate, „co děláš po škole?“

„Jdu zase makat do baru… máma má nějaký jednání v centru.“

„Asi se stavím. Lepší než na sebe nechat doma řvát.“

Kate se jen pousmála a zakousla se do burgeru ze kterého se začal natahovat roztavený sýr, snažila se ho roztrhnout oddálením, ale úzký šlahoun se prodlužoval a tak musela použít ruku k tomu, aby ho roztrhla a strčila do pusy. Chvíli myslela na to, jestli vůbec pojede na ten výlet o kterém je informoval pan Dé. Mělo to být pohodové zakončení školního ročníku před prázdninami, ale Kate a Lacey to jedním uchem pustily dovnitř a druhým zase ven, protože jim o tom říkal, až poté, co oznámil lidi, kteří budou opakovat.

„Co říkáte na toho novýho kluka?“ zeptala se, když dozápasila se sýrem Kate.

„Je dost zvláštní… skoro vůbec nemluví a furt si něco čte,“ pokrčila rameny Lacey. „A když jsem se s ním pokoušela navázat rozhovor, tak se v půlce mé věty zvednul a odešel. Nechápu ho.“

„Ty jsi s ním mluvila??“ vyjekl Matt.

„No jo… proč? Teda jestli se tomu dalo říct mluvení,“ pokrčila rameny.

„Já myslel… že je hluchoněmej,“ prohlásil a byl poněkud nervózní.

„To by ho sem asi nevzali, ne?“ řekla Kate a pohlédla na Lacey, která si zkoumavě prohlížela Matta. „Budeš to ještě jíst?“

„Ne, nemám chuť,“ odsunula k ní svůj hambáč a Kate ho dorazila.

 

32.

 

Po obědě se přemístili ke svým skříňkám, aby si vzali učebnice, které měli odevzdat. Kate otevřela tu svou a náhle krátce vyjekla.

„Co je?“ zeptal se Matt.

„Je tady…“ vykvikla.

„Co? Kdo? Pavouk? Musím jít… zapomněla jsem si něco v jídelně,“ prohlásila vyplašeně Lacey a měla si k rychlému odchodu.

„Seminárka! Je tady!“

„Cože?!“ vyhrkla Lacey a přiběhla se přesvědčit. Byla opravdu tam. Přesně na tom místě, kde ji Kate tenkrát nechala.

„To je absolutní nesmysl! Jak by tady mohla být, vždyť… “ kroutil hlavou Matt a obě dívky se na něj podívaly. „Chci říct… to je super… skvělý… no, prostě zázrak!“

„Jdu zavolat pana Dermida,“ vyhrkla Lacey a rozeběhla se chodbou směrem k jeho kabinetu.

Kate v euforii popadla seminárku a listovala v ní. Srdce jí nadšeně poskakovalo. Ucítila něčí pohled na svém obličeji a otočila se tím směrem. Byl to ten podivín… stál opodál a sledoval ji. Na chvíli se jejich pohledy setkaly, pak se sebral s neutrálním výrazem ve tváři a opustil školní budovu.

 

Později téhož dne pan Dé zkontaktoval Lacyinu a Katinu matku, aby jim sdělil, že se hluboce omlouvá za celou velmi zvláštní událost, která se stala a že Lacey i Kate se započítává známka za odevzdanou práci, kterou oznámkoval za jedna. Lacey tedy opět byla ve hře a všechno bylo najednou super. Všem ale v hlavě šrotovalo snad milion nezodpovězených otázek.

 

33.

 

V pátek po škole David potkal Cecille a nabídl se, že s ní zajde do pekárny, kam měla namířeno.

„A ještě bych prosila dva sirupové košíčky,“ řekla a sbíhaly se jí sliny, když viděla všechny ty dobroty.

„Pro koho tolik jídla?“ chtěl vědět Dave a díval se, jak prodavačka namarkovala nemalý nákup.

„Už nakupuju na ten víkend…“ pokrčila rameny.

„Vanilkový záviny, kokosový rohlíčky a máslový croissanty na čundr? Hádal bych, že by byly lepší konzervy s párkama,“ podotkl a uvažoval nad tím, jak moc je Cecille zvláštní. Od doby, co se s ní seznámil nebylo ani jednoho dne, aby s ní někam po škole nezašel.

„Myslíš?“ podívala se na něj trochu zaraženě a vzala si od pokladní plnou tašku dobrot.

„Děláš si legraci, viď?“ usmál se a vzal jí z ruky tašku. Zakroutila hlavou a na chvíli se mu zdálo, že se začervenala.

„Ještě nikdy jsem nebyla na čundru,“ hlesla a zadívala se na své nové konversky.

„Co?“ podivil se.

„Bude to můj první výlet,“ pokrčila rameny, „a jedu tam jen, kvůli tobě.“

„Kvůli mně?“

„Jo, mám teď kamaráda… důvod proč jet na školní výlet.“

„Aha, už chápu,“ kývnul hlavou. „Tak jdeme koupit nějaký ty konzervy. Jo a máš stan, spacák a baterku?“

„Stan, spacák a baterku?“ zopakovala a zamyslela se, „ehm… asi bude nejlepší, když půjdeme ke mně. Půjčím si dědovo auto a zajedeme do obchoďáku.“

„Tak jo,“ souhlasil a naprosto zapomněl na to, že měl být právě u Kate a pomáhat jí v baru, jak slíbil.

 

34.

 

Kate měla v práci fofr. Čekala na to, až přijde David, aby jí pomohl, ale ten nepřišel… a ani se neomluvil, že nedorazí. Kdyby se nenabídl, že to vezme za Lacey, která musela dneska pomáhat mámě na pohotovosti, tak by si sehnala někoho jiného, ale takhle s ním počítala a naštvalo ji to.

„Tak tady jsou ty bramborové palačinky,“ řekla a pak hned pádila zvednout telefon, který neustále drnčel, vyřídila rezervaci a běžela sklidit ze dvou stolů, kam si hned přisedli noví zákazníci. Slyšela, jak Tedd hlasitě nadával v kuchyni, že se to na vykašle. „Co se děje, Tedde?“ přiběhla do kuchyně a na hromadu špinavého nádobí přidala další čtyři talíře.

„Právě nám došlo mlíko a myčka se rozhodla stávkovat,“ utřel si pot z čela a obrátil bramborák smažící se na pánvi. „Potřebujeme pomoct! Kde máš toho kluka?“

„Nevím,“ pronesla a nervózně se kousla do rtu. Volala Davidovi na mobil asi tisíckrát, ale nezvedal ho. Snad se mu nic nestalo. Tedd jí strčil dva plné talíře do rukou a pak kopnul do myčky a hromově zaklel. Kate začal do toho všeho zvonit mobil. Vyřídila bleskurychle pár hostů a zvedla ho.

 

35.

 

Jessica zašla za Lacey, která byla u kobyly Agáty.

„Vždycky když jsi tady, tak se zdá být šťastnější,“ povzdechla si matka Lacey. „Majitelka mi řekla, ať ji klidně utratím, že s ní už nemůže závodit, protože je stará a dala mi peníze na poslední injekci, ale… podívej na ni… je tak krásná a hodná!“

„Je to skvělej kůň. Neutratíš ji, že ne, mami? Kolikrát jsi neudělala to, co ti majitelé řekli,“ říkala a pohlédla naléhavě na svou matku a pak se vrátila pohledem zpět k Agátě a láskyplně se na ni usmála. Milovala koně snad ze všech zvířat nejvíc. Ráda pomáhala mámě na veterinární stanici, ovšem když šlo o operace a nehody, tak se střetu s nimi snažila vyhnout. Když viděla zvířata trpět, tak to nemohla ustát. Tudíž by tuhle práci dělat nemohla i když si to ve skrytu duše přála. V tomhle jí byla matka velkým vzorem. Byla tak statečná, spravedlivá a pečlivá doktorka, které si většina lidí ve městě i mimo něj vážila.

„Znáš mě, ne?“ pohladila Agátu po krku. „Uspávám jen, když je to nezbytně nutné… když vím, že už nic jiného nezbývá. Kdybych Agátu uspala, tak to bude vražda. Může žít ještě minimálně dva roky.“

„Díky,“ řekla nadšeně a byla ráda, že to máma vyslovila i když věděla předem, že by na to nedošlo.

„Ale nemůžeme si ji tu tak dlouho nechat…“ řekla. „A toho se taky týká tvůj úkol. Najdi jí do týdne nový domov.“

„Co naše zahrada?“ zeptala se se šibalským úsměvem.

„Zapomeň…“ usmála se. „A běž už domů. Je pozdě!“

 

36.

 

Když sehnali vše potřebné, tak zašli k Cecille domů. Davidovi se líbilo, jak zařízený měla pokoj. Taky si vždycky přál mít sám pro sebe celou místnost a udělat si ji tak, jak by chtěl on, ale místo toho se o pokoj dělil se svými dvěma sourozenci.

„Dal by sis něco k pití?“ zeptala se.

„Jo, docela jo…“ řekl a zase se mu zdálo, že se mu veškeré myšlenky prostě vykouřily z hlavy.

„A co bys rád?“

„To je jedno…“ pokrčil rameny a uhnul jejímu zkoumavému pohledu a začal si prohlížet fotografie, které měla na stěně. „Kde máš vlastně prarodiče?“

„Nejsou tu… babička je na zasedání městské rady a děda je v Anglii,“ oznámila mu a David se po ni zděšeně ohlédl. „Co takhle víno nebo pivo? Děda tu má i whisky, jestli to teda piješ. Mně osobně to přijde odporný a tak se přikláním k tomu vínu... a můžeme si pustit nějakej film… co ty na to?“

„Mno, víš, já už budu muset jít,“ řekl a přešel ke dveřím.

„Proč?“ vyšlo z ní a udělala dva kroky směrem k němu.

„Na něco jsem zapomněl. Promiň a dobrou,“ řekl a odešel. Jenže lhal… nevěděl, že na něco opravdu zapomněl a šel se projít. Měl v hlavě trochu zmatek. Cecille se mu líbila, čím dál tím víc, ale nevěřil tomu, že by se mohl líbit i on jí.

 

37.

 

„Mami,“ vyhrkla do mobilu, když poznala její hlas. „Kde jsi?“

„Pořád jsem u tvých prarodičů… rozhodli se, že si se mnou projdou všechny ty nudný alba a když je tvá babička přinesla z půdy, tak na nich byl šílený nános prachu… sfoukla ho dědovi přímo do obličeje a ten dostal děsivou alergii a tak jsme ho radši odvezli do nemocnice, protože po chvíli začal podivně sípat a v obličeji vypadal ještě hůř než ty zombíci v Resident evil. Jak to jde v práci?“

„Panebože, chudák děda a kdy ho pustí?“ zeptala se a obešla pár stolů.

„Teď mu budou dělat nějaký rentgeny a snad ho potom pošlou domů,“ mínila Yodie a zaslechla Teddův hlas, který říkal ´já už se na to vykašlu!´. „Co je s Teddem, zlato?“

„Nic. Je ok,“ zalhala, protože jí nechtěla přidělávat starosti. Zrovna, když spatřila, jak se z kuchyně valí dým, tak nahrála, že se jí vybila baterka a hovor ukončila. Běžela do kuchyně, aby zjistila, co se stalo. Teddovi chytla chňapka a začala hořet, takže teď držel hasící přístroj a snažil se odstranit pojistku, jenže ta se zasekla. Za chvíli už byla v plamenech i utěrka. Hosté začali být nervózní, protože se kouř začal šířit i do hlavní místnosti. „Co budeme dělat?“ vyjekla.

 

*V hlasovací otázce "Co má Kate dělat?" jste rozhodli pro to, ať vyžene všechny lidi ven z baru.*

 

38.

 

Lacey zavolala ve čtvrtek před odjezdem Kate a pozvala ji k sobě, aby s ní mohla probrat, co se vlastně stalo v baru a taky prodiskutovat, co všechno si sebou na víkend bere.

„Takže jsem všechny vyhnala z baru a abych řekla pravdu, tak to bylo skoro na poslední chvíli. No a pak… objevil se tam ten podivín!“

„Co? Myslíš toho velkoměšťáka?“ ozvala se Lacey a hltala každé její slovo.

„Jo, toho… a teď mě dobře poslouchej… vběhnul do kuchyně a vytrhnul Teddovi hasičák z ruky a uvolnil tu pojistku… a v příštích pár minutách už z ohně nebylo nic.“

„Co se dělo pak?“ zeptala se.

„Podal mi ten hasičák,“ pokrčila rameny.

„A co ti řekl?“

„Nic… prostě odešel,“ odvětila.

„To je fakt divnej kluk,“ opáčila. „A co škody?“

„Máma byla pěkně naštvaná, že jsem jí to neřekla, když jsme spolu mluvily… vypila mi doma všechno kafe a nechala mi tam jenom kakao. Každopádně je bar už zase v provozu… pojišťovna všechno uhradila.“

„Tak to je supr… mohlo to dopadnout hůř! A teď k výletu… doufám, že máš všechno, co bysme mohly i nemohly potřebovat.“

„Jasně… takže mám pět pytlíků s chipsama i octový pro všechny případy, mandlový a oříškový čokoládky, Nutellu a balík piškotů…“ začala říkat, když zaslechla, jak se někdo blíží po schodech nahoru a zarazila se při přemýšlení, co všechno za pamlsky sebou má.

 

39.

 

Byl to David. Právě byl na obědě u Cecille. Zaskočilo ho, že Kate vidí a přemýšlel, jak se správně chopit této příležitosti… jak se řádně omluvit.

„Ehm…“ vyšlo z něj. „Ahoj.“

Kate mlčela a probodávala ho pohledem.

„Pokoušel jsem se ti volat, abych se omluvil, že jsem nepřišel… ale nezvedala jsi mobil a na sms jsi neodpověděla. Můžu s tebou na chvíli mluvit?“ chtěl vědět a nervózně sebou ošíval. Bylo mu líto, že zapomněl a ještě víc, že na něj Kate byla tolik naštvaná. V posledních dnech s ním, kvůli tomu nebyla vůbec žádná řeč. „Prosím!“

Kate se podívala po Lacey.

„Už musím jít,“ ohlásila jí. „Takže zítra v devět před školou.“

„Těším se… pa,“ řekla tiše a sledovala ji, jak odchází. „Pěkně jsi si to u ní rozlil… jen tak ti neodpustí! Myslela jsem si, že je na tebe spolehnutí, ale jsi prostě jenom můj druhej pitomej bratr.“

„Hleď si svýho,“ odseknul naštvaně.

„Víš, co mi můžeš,“ vyštěkla. Takhle spolu mluvili prakticky pořád. Sourozenecké vztahy byly v jejich případě opravdu na bodě mrazu.

 

Později Lacey zavolal Matt a pozval jí na kafe, aby probrali plán na prázdniny. Už to tu bylo zase… toto věčně nevyřešené téma u kterého se dokázali hodiny a hodiny hádat.

 

40.

 

Okolo deváté se všichni sešli na parkovišti před školou. Pan Dermid si stoupnul před ně a spočítal je.

„No, takže… všechny, co se neulili z tohoto výletu tady zdravím. Za chvíli vyrazíme směr New HoverLand, kde se utáboříme u potoka BearKind. Je mi jedno, kdo s kým spí, ale upozorňuji vás, že budu hlídkovat prakticky pořád nebo mě zastoupí slečna Tigerová, která by měla dorazit dnes večer autem… takže pokud někdo z vás plánuje sexuální hrátky ve stanu a nechce, aby na něj při tom někdo – tedy já nebo paní Tigerová – začali svítit baterkou a vyloučili ho ze školy, tak na to rychle přestaňte myslet…“

Všichni se začali smát a dívat se jeden na druhého.

„Máš smůlu, Denieli,“ vykřikl Max a zajíkal se smíchy.

„… tak se zklidněte! Ehm… první přestávka v autobuse bude asi za dvě hodiny, takže kdo nebyl na záchodě, tak ať to urychleně vyřídí teď nebo má smůlu. To nejdůležitější jsem vám řekl… víc o programu vám sdělím, až budeme na místě. Teď běžte.“

Všichni se někam rozproudili. Nancy však zůstala stát na místě a pozorovala Michaela, jak si ukládá věci do autobusu.

 

41.

 

Když mu zastoupila cestu, tak se podíval jinudy a dělal jako, že je mu volná.

„Jen jsem ti chtěla říct, že takhle to být nenechám… rozpoutal si válku, kterou se mnou nemůžeš vyhrát! Nechápu, jakej máš důvod zachraňovat Cheksovou a Sparkyovou… ale pletl ses do věcí do kterejch ti nic není. Zničím tě… rozumíš mi?“

 

42.

 

Chvíli jen tak stál a díval se po okolí, pak se k ní přiblížil a pohlédl jí zpříma do očí. Trochu jí to vyvedlo z míry, ale nedala to na sobě znát.

„Takovejch jako jsi ty a mnohem horších znám stovky…“ hlesnul. „Až ukážeš, co vlastně umíš a přestaneš mi vyhrožovat, tak si o tobě možná přestanu myslet, že jsi jenom obyčejná nafrněná pipina bez mozku!“

Nancy poklesla brada a Michael ji věnoval ještě jeden krátký pohled a odešel si pro další věci do svého auta.

„Všichni do autobusu,“ zakřičel pan Dé. Deniel v rychlosti típnul cigáro a hnal se dovnitř, aby si zabral místa až úplně vzadu. Doufal, že by si tam mohl zapálit, až se nikdo nebude dívat. Deny byl třídní průšvihář. Měl věčně špatné známky, chodil pozdě a neustále porušoval pravidla.

 

A když všichni seděli v rozjíždějícím se autobusu, tak na ně začal padat ten supr pocit dvou absolutně volných letních měsíců.